Do sauny jsem chodila od mala. V devadesátých letech měl táta v suterénu práce saunu, kam chodili zdejší zaměstnanci. Poprvé nás tam (mě a sestru) máma odvedla, když jsem nastoupila do školy. Nevím, zdali proto, abychom se konečně zahřály, anebo viděly tátu, který byl pořád v práci.

Když jsme se s přítelem seznámili, vážili jsme zhruba stejně. Vzhledem k tomu, že máme i podobnou výšku, tak mi to nijak nevadilo. Alespoň jsem si na dovolenou nemusela balit příliš mnoho oblečení, protože trika, mikiny nebo lyžařské kalhoty jsem si půjčovala od něj. Jelikož jeho postava je poněkud osvalenější než moje, řekla jsem si, že bych s tím...

S ubytováním mám opravdu všelijaké zkušenosti. Jako s každou službou, člověk si přeje mít rozumný poměr cena - kvalita. Asi nejneobyčejnější zážitek s ubytováním jsem měla na své třicátiny ve svém studentském městě. Vůbec na mé narozeniny se navzdory snaze mojí a mého okolí, dějí všelijaké podivnosti.

Uklízení opravdu není moje hobby. Sice nežiji na hnoji, ale jíst z podlahy se u mě moc nedá (Maxík a Hubert si to ale nemyslí). Kvůli nepravidelné pracovní době nemám vyhrazený den na úklid. Úklid tedy obvykle nastane před návštěvou a to předem ohlášenou, neboť neohlášené návštěvy nepřijímám a nechápu vlezlé vyžírky, které se k někomu domů nacpou...

Není náhoda, že dnešní článek vychází právě 1. 12. Dnes má totiž narozeniny duchovní otec všech profesionálních hostů. Tímto příběhem bych vás chtěla seznámit s tím, kdo to ten profesionální host vlastně je a jak zazářit na každé návštěvě.

Kdo je pravidelně vystavován nočnímu mučení v podobě chrápání a ještě se neuchýlil k fyzickému násilí vůči svému mučiteli by si zasloužil metál.

Jídlo je jednou z mých vášní a poslední roky i vaření. Nemohu však tvrdit, že tomu tak s vařením bylo vždy. Doma jsem se naučila jen obalovat řízky a strčit kuře do trouby. Jak říkával s oblibou táta, naše máma a Rettigová se nesmazatelně zapsaly do dějin gastronomie. Nutno podotknout, že každá trochu jinak.

Bohužel ani tento podzim se mi nevyhnula obvyklá sezónní střevní chřipka. Ačkoli letos to bylo celé tak podivné, že si vlastně nejsem dosud jistá, co to bylo. Každopádně skoro týdenní průtrž mračen všech vůní a barev mě zcela vyčerpala. Ve chvílích nejhorších jsem (podobně jako Božena Němcová) směrovala své myšlenky k dětství a vytanulo mi na mysl...

"Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne."

"Diplomacie je umění říct lidem aby šli k čertu takovým způsobem že se tě ještě zeptají na cestu."