Saunování

Do sauny jsem chodila od mala. V devadesátých letech měl táta v suterénu práce saunu, kam chodili zdejší zaměstnanci. Poprvé nás tam (mě a sestru) máma odvedla, když jsem nastoupila do školy. Nevím, zdali proto, abychom se konečně zahřály, anebo viděly tátu, který byl pořád v práci.

Saunisti (jak jsme tátovým kolegům říkali) hráli na chodbě před vstupem do suterénu ping pong. Zvláštní na tom bylo to, že vášniví hráči poskakovali kolem stolu s pálkami přesně tak, jak je pánbůh stvořil. Moje sestra, která do té doby nahého muže neviděla se jala ječet (myslím, že už z toho vyrostla). Já jsem uvědoměle pokývala hlavou a mámě jsem řekla: "Neboj mami, já se těm pánům na ptáčky koukat nebudu, budu se jim koukat hezky do očí." Nebylo to ale tak úplně jednoduché, protože moje výška odpovídala přesně těmto partiím.

Vzpomínám si, že do sauny chodily i dvě ženy. Již si je příliš nepamatuji, ale máma si jejich jména pamatuje dodnes. Saunisti byli tuční, hluční a veselí. Jeden z nich mě rád choval, ačkoli přes jeho mocný břich to bylo takřka nemožné. Choval mě tedy tak, že když stál, bouchal mi hlavou o futra. Pamatuji se také, že se zde slavil Silvestr, a že to stálo za to. Naposledy jsem v této sauně byla, když mi bylo 12 let. Pak následovala mnohaletá pauza.

Do sauny jsem se vrátila, až když jsem začala pracovat v Praze. Chodila jsem do jedné na Vltavě, než jsem objevila pohodlnější verzi, i když výhled z horka na ledovou řeku a Pražský hrad byl nezapomenutelný. Saunovat jsem se chodila i v létě, když tam pořádali ledové ceremoniály. Jednou jsem se odhodlala jít na ceremoniál s březovými metlami.

Lehla jsem si na břicho a nechala se metlami hladit. Bylo to příjemné, ale to, co následovalo poté jsem zažila naposledy před 25 lety, když jsem tátovi umyla auto rejžákem. Bušení metlami bylo tak mocné, že lavice pode mnou duněla tak, až jsem se bála, jestli nemám odraženou ledvinu. Po mučení, které se zdálo býti nekonečné, nám oznámili, že kdo chce extra nášup, má zůstat ležet. Než jsem se stačila zvednout, bušení začalo nanovo. Ze sauny jsem se vypotácela a vratkým krokem jsem se vydala ku domovu. Kdo mě potkal si myslel, že jdu spíše z hospody.

Pokud jste v sauně dlouho nebyli, rozhodně vám její návštěvu doporučuji. Je to zdraví prospěšné a uvolňující pro tělo i mysl. Jestliže se bojíte, že koupíte zajíce v pytli, doporučuji saunování v rané fázi randění. Jestli má ovšem váš potencionální protějšek tak velké duchovní bohatství, že vás ani nenapadne vystavovat ho zvědavým pohledům, vezměte ho třeba na filozofickou přednášku. Nevýhodou je, že intelektuální činnost je na rozdíl od sauny osvěžující jen pro mysl.

Přeji krásné zážitky v sauně i mimo ní,

Nebuďte studení mimoni.

Horko i zima zdraví prospívá,

Člověk pak žádné neduhy nemívá.