Jak přítel (z)hubnul

Když jsme se s přítelem seznámili, vážili jsme zhruba stejně. Vzhledem k tomu, že máme i podobnou výšku, tak mi to nijak nevadilo. Alespoň jsem si na dovolenou nemusela balit příliš mnoho oblečení, protože trika, mikiny nebo lyžařské kalhoty jsem si půjčovala od něj. Jelikož jeho postava je poněkud osvalenější než moje, řekla jsem si, že bych s tím měla něco udělat. Zabralo mi několik nanosekund abych si spočítala, že jednodušší bude ho trochu vykrmit než u sebe činit marné pokusy o atletické výkony.

Vzpomněla jsem si na to, jak babička vykrmovala brojlery. Ne snad, že bych si v hlavě vypracovala podrobný krmný plán, ale vařila jsem téměř každý den. Jeden z důvodů je i to, že mě vaření velice baví. Když jsem uvařila plný hrnec číny, přítel si tak dlouho chodil přidávat, dokud nesnědl 2 pytlíky rýže, půl kila masa a zeleniny. Poté se na mě zlobil, jak jsem mohla dopustil, aby to celé sežral sám a mezi nadávkami vylizoval hrnec.

Časem mezi námi vznikl sympatický desetikilový rozdíl. Co se mi zdálo býti sympatické tak ale přítel nevyhodnotil. Přestal si připadat jako Kupido a cítil se víc jako pupido. Trika S/M vyměnil za M/L. Přestala jsem se tedy tolik angažovat v kuchyni a po příchodu z práce jsem se sklátila rovnou do postele. Přítel za mnou přišel do pokoje a v patách měl psy jako němé výčitky. Velice ublíženým tónem mi řekl: "Bobši, to tady ale nemůžeš takhle ležet, když já mám takovej hlad!" Takže jsem se vymrštila a šla zase vařit.

Můj druh měl dilema. Chtěl jíst, ale nechtěl si kupovat větší kalhoty. Když jsem si po noční lehla do postele, občas jsem pod sebou našla oříšky nebo papírky od sušenek, čokolády a bonbónů. Když jsme leželi u televize, přítel zvednul ruku a třepal s ní. Na otázku, co to dělá, mi vysvětlil, že chytré hodinky mu oznámily, že může splnit svůj denní cíl a snaží se dohnat pár metrů. Poté, co se prudce otočil na druhý bok mu hodinky nadšeně gratulovaly: "Dokázali jste to! Splnili jste svůj denní cíl!"

Prasometr. To je označení krejčovského metru, který vám říká, kolik jste za týden ztratili centimetrů. Po prvním týdnu mi přítel nadšeně oznámil, že nahoře má o centimetr víc a dole o centimetr míň (tím "dole" myslel břicho). Pokud se cítil lačný a vyprázdněný, vrhnul se na váhu a mnul si ruce. Pokud si dal k snídani čaj a rohlík, přemýšlel, kolik asi tak může vážit doopravdy.

Čím byl hubenější a s větší hypoglykémií, tím s ním byla horší domluva. Když do sebe hodil trochu sacharidů, na chvíli se uklidnil, ale poté přišly výčitky. Ve snaze podpořit ho jsem přizpůsobila náš společný jídelníček a sama jsem si občas něco odřekla nebo svůj stravovací návyk přehodnotila. Přítel byl buď nervózní, pohublý, ale spokojený sám se sebou, nebo trochu přibral, ale byl klidný a bodrý, než si toho všimnul.

S létem se začaly nabízet možnosti sportovního vyžití venku. Představa, že v jedné ruce třímám proteinovou tyčinku, v druhé mrkev a pobíhám po Vršovicích ve snaze zhubnout mě zahnala zpět na kanape. Přítel ale své lenosti čelil daleko statečněji a rval Huberta na vodítku, dokud nechrochtali oba.

Další sportovní vyžití našel v pěší chůzi. Neúnavně pochodoval po Praze v jakémkoli počasí. Pokud bylo hezky, připojovala jsem se k němu. Jindy jsem čekala doma až přinese rohlíky. Většinou nepřišel po 10 minutách, ale po 10 kilometrech. Z chození začal popobíhat, běhat a momentálně trénuje na půlmaraton.

S časovým odstupem mohu zhodnotit, že můj druh skutečně zhubnul - více než 10 kilo. Myslím, že je takto daleko šťastnější a skladnější.

Kila jsou prostě jako smrad, někdy přijdou, jindy odejdou...