Uklízení

Uklízení opravdu není moje hobby. Sice nežiji na hnoji, ale jíst z podlahy se u mě moc nedá (Maxík a Hubert si to ale nemyslí). Kvůli nepravidelné pracovní době nemám vyhrazený den na úklid. Úklid tedy obvykle nastane před návštěvou a to předem ohlášenou, neboť neohlášené návštěvy nepřijímám a nechápu vlezlé vyžírky, které se k někomu domů nacpou proto, že jeli náhodou okolo.

Před návštěvou vždy nonšalantně tvrdím, že jsem skoro neuklízela, ačkoli jsem tím strávila několik hodin. To, abych měla alibi. Naproti tomu oceňuji malý symbolický nepořádek, když někam přijedu já, protože si pak připadám jako doma. Cizí špína mi ale pochopitelně vadí. Nikdy jsem nepochopila osoby s obsedantně kompulzivní poruchou, které uklízejí, i kdyby jim u toho mělo prasknout slepé střevo.

V dětství jsem nesnášela utírání prachu. Dřevěné skříňky jsem musela utírat vlhkým hadříkem, suchou prachovkou a pak vyleštit olejem. Otírat jednu věc třikrát pro mě bylo více než ubíjející. Než jsem takto naleštila celý obývák, strávila jsem tím celé odpoledne. Tenkrát jsem rodiče podezírala z toho, že si nás, děti, pořídili jen jako levnou pracovní sílu. Další strašnou věcí pro mě byl mechanický zametač značky Chiron, kdy se nešikovným pohybem veškerý bordel vydral zpět na koberec.

Svůj odpor k utírání prachu jsem v dospělosti vyřešila bílým nábytkem. Hadru se chopím v následujících případech: má přijet již výše zmíněná návštěva a jsem tudíž donucena vnějšími okolnostmi, neboť vnitřní motivace je příliš slabá. Dalším důvodem je, že nábytek na sobě začíná mít nápadnou patinu, která i mě po nějaké době vydráždí k úklidu a poslední případ zahrnuje uklízení v práci. Když mě kolega Jaroslav viděl, jak vše poctivě dezinfikuji a utírám nechápal to. Ptal se mě, zda jsem i doma také tak pečlivá. Vysvětlila jsem mu, že se s úklidem tak trápím kvůli tomu, že to mám zaplacené. On mi opáčil, že to dělám úplně špatně, protože doma to mám mít nablýskané a v práci to mám odfláknout.

Jsem šťastná za výdobytky moderní doby. Doma mám ruční vysavač, klasický vysavač a vysavač robotický (žádný Chiron!). Též jsem opatřila parní mop. Přítel si ho vybral, já ho zaplatila a on ho používá. Na veškerých reklamách a letácích jsem viděla, jak mop používá muž, proto se domnívám, že vůbec není určen do ženských rukou. Stejně tak vysavač. Myslím si, že vysavač je pro muže jako stvořený, protože je to jednoduchá stereotypní práce s přístrojem, který vydává hluk, čímž je muž oproštěn od poslouchání ženského brblání. Příjemným vedlejším efektem je to, že se vysaje nepořádek.

Můj přítel má úžasnou taktiku jak (ne)uklízet. Bez ohledu na roční dobu mi v Alze objedná dárek k narozeninám. Poté chodí kolem mobilu a čeká na cinknutí, které ho vysvobodí. Ihned, jak dárek naskladní, musí ho jet vyzvednout. Zvládá tedy při úklidu nepřekážet, což je neméně důležité...