V dnešní stresující době všichni hledáme místo, kam se před stresem schovat, jak se mu vyhnout, jak ho zvládnout a ze všeho se nezbláznit. Někdo si jde zaběhat, někdo si otevře lahváče a někdo zase nadává jak špaček.

Ano, konečně jsme se s přítelem dočkali kýženého okamžiku. Po dlouhých peripetiích a 2 reklamacích nám vrátili peníze a přítel si koupil nový kávovar.

Nevíte, kdo je to Utal? Nevadí. Po následujících řádcích to pochopíte.

Svatby jsem měla ráda již odmalička. Sice pro mě bylo stresující mít na sobě vypůjčené lakovky a sváteční oblečení, které nesmím pokecat, ušpinit a jinak zničit, ale bohatě jsem si to vynahrazovala jídlem a pitím. Pak jsem se chvilku snažila koordinovaně pohybovat do rytmů muziky a poté jsem šla spát. Když jsem měla jít na nějakou svatbu s rodiči...

Devadesátá léta jsem sice prožila jako dítě, ale přesto, nebo možná právě proto mi neunikla jejich výjimečná atmosféra. Daly se holt dělat věci, které by se dnes dělat nedaly, říkat věci, za které byste dnes byli obviněni ze všeho možného (rasismem počínaje, genderovou nekorektností konče) a nosit oblečení, za které byste se dnes styděli anebo za...

Po osmi letech pracovního procesu jsem oficiálně neschopná. Ačkoli si nemyslím, že mám nadprůměrně silný a odolný imunitní systém, po době strávené ve zdravotnictví jsem promořená kdečím a hned tak něco mě neskolí. Dokonce ani covid a na to jsem byla donedávna obzvláště pyšná, protože jako zarytý antivaxer jsem existenci nějakého viru vzdorovitě...

V češtině tento termín úplně nemáme, ale já tomu říkám malé špinavé tajemství. Asi každý máme něco, čím se příliš nechlubíme před svým okolím, protože se jedná o něco nepříliš kvalitního, ale dělá nám to mooc dobře. Je to něco, co si (skoro) nikdo na facebook nedá ať už to jsou časopisy, které čteme, jídla, která jíme nebo pořady, které sledujeme. ...

Chvíli jsem zvažovala, zda tento příběh (dá-li se to tak nazvat) pojmenuji lenost nebo spíš sport. Švédské stoly jsou totiž mému tělu daleko blíže než švédské bedny. Sport u mě spadá (stejně jako mnoho jiných věcí) do oblastí, které mě ale vůbec nezajímají. A trošku mě to i štve. Ale zase ne natolik, abych se hbitě vymrštila z gauče a...

"Rozzlobit se je tak hloupé, že je nepochopitelné proč to lidé pořád dokola dělají", řekl prý Buddha. Podle jeho měřítek jsem zřejmě velice hloupý člověk. Nejsem sice žádný cholerik, ale je pro mě fyzicky až bolestivé v sobě dusit něco, co chce nezadržitelně ven. A co ven musí, pokud nechci skončit v invalidním důchodu kvůli mrtvici.

Pokud jste někdy pracovali v kolektivu lidí, jistě mi dáte za pravdu, když řeknu (napíši), že je to někdy téměř nadlidský výkon. Říká se, že všude je chleba o dvou kůrkách, lidi nezměníte a stejně si změnou moc nepomůžete, protože lidi jsou všude stejní. Přesto existují kolektivy, kde je větší koncentrace těch milých a pracovitých a pak jsou...