Svatby

Svatby jsem měla ráda již odmalička. Sice pro mě bylo stresující mít na sobě vypůjčené lakovky a sváteční oblečení, které nesmím pokecat, ušpinit a jinak zničit, ale bohatě jsem si to vynahrazovala jídlem a pitím. Pak jsem se chvilku snažila koordinovaně pohybovat do rytmů muziky a poté jsem šla spát. Když jsem měla jít na nějakou svatbu s rodiči jako malá, ptala jsem se jich, jestli půjdu za družičku nebo za hosta. To abych věděla, na co se mám připravit.

V dětství jsem byla na jedné svatbě pověřena přinést láhev z baru na stůl. Cupitala jsem v lakovkách po parketu, když se moje nožičky zapletly a podlehly gravitaci. S lehkým mlasknutím jsem kecla přímo na zadek a jako ve zpomaleném filmu jsem viděla, jak se Fernet vznesl několik centimetrů nad hrdlo láhve a opět tiše zajel do poslední kapičky zpátky za úlevného vydechnutí tety a strejdy. Přiznám se, že to je asi nejsilnější zážitek, který s tímto alkoholem mám.

Co si ze svateb pamatuji ponejvíce je následující: jak vypadala nevěsta, co bylo k jídlu a kdo se nejvíc opil, popral, nebo zvracel.

Jestli na svatbách něco nesnáším, je to nadměrná snaha různými způsoby vyrazit ze svatebčanů další a další peníze. Jako kdyby nestačilo, že člověk odevzdá svatební dar a v tombole vyhraje za několik stovek polévku v pytlíčku. Domnívám se, že výši svatebního daru se mi navzdory mojí snaze stejně nikdy nepodařilo přežrat.

Svatba je podle mě důležitým přechodovým (i když pro někoho spíš přechodným) rituálem, který se v posledních letech zlehčuje. Není to jen kus papíru, jak někteří odmítači svateb tvrdí. Je to rituál, kdy žena, kterou do té doby má chránit její otec je předána před oltářem svému následnému ochránci - manželovi. Ne snad, že bych byla tak staromódní a odsuzovala život v hříchu a na hromádce. Když už jsou ale ve hře děti, je fajn mít společné jméno. Do té doby bych totiž měla pocit, že mi dítě někdo udělal omylem, nepřevzal za to zodpovědnost a až se mu (ne)bude chtít, udělá frnk!

Svému příteli jsem ze srandy řekla, že svatba bude až vyhraje ve sportce. Sem tam mi oznamuje, že vyhrál dvě stovky. Zatím jsem svobodná.