Poník!

V dnešní stresující době všichni hledáme místo, kam se před stresem schovat, jak se mu vyhnout, jak ho zvládnout a ze všeho se nezbláznit. Někdo si jde zaběhat, někdo si otevře lahváče a někdo zase nadává jak špaček.

Když cítím přehnané napětí, zaponíkuji. Vzniklo to tak, že jednou jsem příteli chtěla něco říct, ale byla tma a on je dost lekavý. Mělo to nějakou souvislost s poníkem a když jsem do tmy řekla to slovo "poník", přítel prodělal náběh na infarkt. Jelikož to byl opravdu jen náběh, začala jsem se smát. A smích je jak známo skvělý lék na uvolnění těla i mysli a škodolibost je zároveň jedna z nejčiřejších lidských emocí. Souhra těchto bizarních okolností dala vzniknout poníkovi.

Od té doby mě poník provází všude. Když se potřebuji vyblbnout a trochu se psychicky upustit, zařvu: "Poník!" a je lépe. Je to lepší dělat v bezpečném kruhu svých blízkých a ne např. za hrobového ticha při dramatických scénách v plném kině. To by vás totiž mohli i s poníkem odvézt rovnou k docentu Chocholouškovi.

Někde jsem slyšela ještě takový rychlý způsob na uklidnění se. Stačí si představit orchideje a soustředit se na ně. Vizualizace evokuje vůni těchto květin a automaticky začneme dýchat klidněji a to nám při stresu pomáhá, vydýchat se. Zvlášť, když jdete v noci na WC a někdo na vás zaponíkuje. To je člověk rád, když na WC vůbec stihne dojít.

Schopnost umět si hrát nás udržuje mladšími, veselejšími a zdravějšími. Tak směle do toho!

Poník!