Neschopenka

Po osmi letech pracovního procesu jsem oficiálně neschopná. Ačkoli si nemyslím, že mám nadprůměrně silný a odolný imunitní systém, po době strávené ve zdravotnictví jsem promořená kdečím a hned tak něco mě neskolí. Dokonce ani covid a na to jsem byla donedávna obzvláště pyšná, protože jako zarytý antivaxer jsem existenci nějakého viru vzdorovitě ignorovala. Protože jsem nikdy nemusela jít s dobou, mít všechno nejnovější a trendy nejsou středem mého zájmu, tak i nový typ viru mě minul.

Nakonec ale došlo i na mě. Když můj vztah k jídlu, který je jindy více než pozitivní začal být laxní, došlo mi, že se se mnou něco děje. Při pohledu na maso mi bylo nevolno a jen představa, že ho budu muset strávit mě unavovala. Každý můj krok provázel pocit, že jsem se právě probrala po kocovině. Díky mátožné chůzi, kluzkým střevům a návalům horka a zimy s bolestí kloubů jsem si docela živě představila, jak vypadá stáří (není o co stát).

Doma jsem být nechtěla, protože jsem ani nevěděla, jak se to dělá jít na neschopenku. Zkušení kolegové mi ale poradili, a tak jsem zalehla. Smečka mě ihned obklopila a začala mě soucitně olizovat (spíš moji dva pejsci, přítel moc ne). Díky absenci čichu mi nevadilo, že všichni sdílíme jeden pelech a odevzdaně jsem přijala myšlenku, že požitek z jídla (jedna z mých stěžejních životních radostí) je pro mě na několik dní tabu.

Moje poznatky z neschopenky

• Rozhodně se nenechám očkovat.
• Vyměním si povlečení, protože psi začínají smrdět (nikdo jiný).
• Sním vše, na co přijdu a na co nepřijdu, pro to si dojdu.
• Zjistila jsem, že ta chlupatá noha, kterou pod peřinou hladím není psí. Asi bych s tím měla něco udělat (vezmu si legíny).
• Nechápu, jak to, že nepořádek v bytě se zcela sám a nepozorovaně vytváří, ale již se sám neuklidí.
• Zameditovat si na zlepšení zdraví je fajn, ale paralen je paralen.

Přítel se o mě staral téměř ukázkově. Sice si nevzpomínám, že bych ho při horečnatém blouznění žádala o utracení, ale když mi naklepával polštář, vzal ho do ruky, přiložil mi ho k obličeji, pak se na mě usmál a řekl: "Neboj, takhle bych to neudělal, ty moje devatenáctko." Asi je na čase být zase zdravá třicítka...