Nemožné se stalo skoro skutečností. Po více než třiceti letech od revoluce se pomalu, ale jistě společnost začala opět rozdělovat na ty, kteří ochotně plují s proudem a na lidi, kteří se nechtějí systému podřídit. A to ať z důvodu vrozeného rebelství, anebo zdravého rozumu. Ať je to jak chce, po tom, co nám - antivaxerům (neberu to jako nadávku,...

Po třicítce jsem si konečně ujasnila, jak to mám s dárky. Do třiceti jsem se totiž cítila mladá (nejen cítila, to jsem mladá dokonce i byla!) a kdekoho jsem povinně obdarovávala, hlavně v práci. Musím uznat, že dávat dárky mě baví a vždy jsem dárky rozdávala ráda, obzvlášť, když jsem viděla, že splnily účel a udělaly radost. To s prací skončilo. ...

Tak pokud jste si mysleli, že když vám někdo vyká, brání mu to v tom říct vám: "Ty vole!", tak nebrání. Přesvědčila jsem se o tom v práci, když mi jeden z lékařů řekl: "Emo, jste blbá!" Takže tykání, vykání, pokud vám chce někdo nadávat, klidně se mu to podaří, etiketě navzdory. Naštěstí jsem z nedostatku inteligence nebyla osočena...

Na umělé oplodnění se dívám podobně jako na umělé přerušení těhotenství. Je proti přírodě (s výjimkou násilného styku a postižení plodu, zde bych asi také volila interrupci). Jenže my lidé si pořád nechceme od přírody nechat říct a stále jí svými názory "znásilňujeme". Ona ale ví dobře, proč co dělá a kdy.

Že to mají ženy v mnoha ohledech v životě těžší než muži, nebo minimálně jiné je asi každé ženě zřejmé. Už od puberty, ne-li od dětství slýcháme otázky typu: “Tak co, už máš kluka? Už jste se zasnoubili? Kdy se budete brát? Kdy budete mít dítě? Jedno dítě - žádné dítě. Kdy budete mít druhé? Třetí? Už zase s...

Pomlouvání drben se z návsi a pavlače přesunulo na sociální sítě. K čemu jinému facebook slouží totiž netuším. Ano, je to výborný pracovní nástroj ke zviditelnění se, k reklamě nebo jako komunikační prostředek. Někdy mě ale dosti překvapí, když slyším o tom, co všechno jsou někteří lidé schopní si na facebook dát. Kde pracují, s kým žijí, kolik...

Proč být hodný není vždy to nejlepší? Teď to může vypadat, že popouzím k něčemu negativnímu a nemorálnímu, ale vězte, není tomu tak. Když si vzpomenu na to, jak se mi v minulosti snažil někdo někoho popsat a líčil mi ho v nejlepším úmyslu slovy: "On je takovej hodnej," já jsem slyšela: "Je to přihlouplej moula, kterýmu je všechno jedno."...

Poté, co jsem ukončila studium jsem nějaký čas přemýšlela o tom, že bych našla pracovní uplatnění v cizině, nejlépe v Anglii. Jak jsem dnes ráda, že jsem tak neučinila. Ačkoli zkušenost by to jistě byla nepředatelná. Když odmyslím, že výdělek by nebyl zdaleka tak vysoký, jaký slibovaly časy minulé, neměla jsem pocit, že je to moje cesta. A tak...

Když jsem byla malá (nechci napsat mladá, protože to si chci připadat ještě pár let), rodiče mi často v dobré víře udíleli rady do života, které by byly aplikovatelné do středověku. Například: nemysli si, že na tebe bude někdo zvědavej! No, asi vím, jak to mysleli (a nepochybuji, že dobře), ale musím s nimi nesouhlasit.