Sebeláska

Původně jsem chtěla svátek zamilovaných mlčky opominout a tvářit se drsně, jakože tento trapný komerční svátek se mě netýká, ale nakonec jsem usoudila, že láska je přece jen tou nejsilnější energií ve vesmíru a neměla bych jí přezíravě ignorovat. Pojala jsem však toto téma po svém a rozhodla jsem se, že napíši o lásce k sobě samému.

Ke svému nemalému překvapení jsem totiž došla poznání, že sebeláska se pro mnohé rovná nadávce. Hodně lidí si plete tento vzletný cit s egoismem a sobectvím, což je hrubý omyl. V tomto musím pochválit muže. Jsou obecně sobečtější než ženy a to zcela přirozeně a bez výčitek. Jsou si dobře vědomi toho, že není nikdo důležitější, než jsou právě oni sami. A víte co? Mají pravdu.

Však já jsem ten, s kým budu žít až do konce života. O všech ostatních se dá pochybovat navzdory manželským a jiným slibům. Ženy jsou holt naprogramované k tomu se rozdat a o každého se jako správná kvočna starat a to nejlépe do roztrhání těla. Poté, co jsou mnohé už po čtyřicítce zralé na invalidní důchod se diví, jak to, že jim po celoživotním starání a obětování se není nikdo vděčný. A proč by taky měl být? Některé ženy v panice, že si o nich někdo pomyslí, že nejsou dost dobré matky, hospodyňky a nevím co všechno, vytírají, nakupují, vaří, starají se o děti, vše zařizují a chodí do práce. A muži? Chodí do práce. Samozřejmě ne všude to takto funguje (naštěstí!). Je to o domluvě.

Přitom muž by byl raději, kdyby si místo každodenního vytírání raději žena na chvilku sedla k němu a užili si vzájemné pohody. Taky ho nebaví koukat na naštvanou (nebo uštvanou) ženskou, která nadává, že jí nikdo s ničím nepomůže. Otázka je, jestli si o tu pomoc umí říct. Spoléhat se na to, že si toho někdo sám od sebe všimne je skutečně úplně mimo (možná se to netýká je opravdu nízkého počtu telepatů).

Ženy, které se v tomto ohledu neumějí ozvat nechápu. Pokud to ženě takto vyhovuje a je přirozeně submisivní, tak klidně. Jestli ale chlap nosí domů základní mzdu, pije v trenkách pivo a kouká u toho na fotbal a tváří se, co by za to která dala, je na čase se zamyslet, zdali je to ještě chlap. A zda si za to žena nemůže tak trochu sama svým špatným výběrem nebo nastavením pravidel. Je třeba mít na paměti, že dle nás se učí naše děti a to, co uvidí u nás, budou v budoucnu považovat za normální a uplatňovat ve svých rodinách.

Samozřejmě myslet pouze a jen na sebe a být bezohledný je druhý extrém. Jako ve všem je nejrozumnější volit zlatou střední cestu. Není ale čas od času od věci, přijít domů a říct: "teď mám půl hodinu/hodinu pro sebe a nerušte mě". Ono někdy stačí i jen chvíle na vydechnutí, než před sebou vše hrnout a nakonec bouchnout, když se nám připálí vajíčka a seřvat kohokoli, kdo jde zrovna okolo.

Pro někoho bude následující informace možná šokézní, ale uvědomte si, že každý je nahraditelný a domácnost se bez vás nezhroutí. Nevěříte? A zkusily jste to někdy? Když nikoho k ničemu nepustíte, tak se to ostatní skutečně nenaučí a s ničím nemohou pomoci, ani kdyby chtěli.

Když myslím na sebelásku, znamená to pro mě následující: udělat něco výhradně pro sebe (bez výčitek!). Věcí na podporu sebelásky je spousta: zajít si na kosmetiku, nechat se hýčkat, rozmazlovat, namasírovat, obklopit se věcmi, které se mi líbí a těší mě - příjemné oblečení z kvalitní látky, dobré jídlo, hudba, film, kniha, sport, zkrátka cokoli, co vás potěší. Pro mě to je např. roční šperk, který si každý rok naděluji pro sebe jako poděkování za uplynulý rok.

Když ostatním ukáži, že mám své hranice a nejdu přes ně na úkor sebe sama, dávám tím najevo sobě i ostatním, že mám svojí hodnotu, že na mě záleží. Když se budu tvářit, že vše vydržím a jsem služka, bude mě tak okolí skutečně brát.

Takže milujme se a rozmazlujme se. Na to nikoho nepotřebujeme, dávejme lásku samy sobě a pak nám jí budou chtít dávat i jiní a my zase jim.