Umělé oplodnění

Na umělé oplodnění se dívám podobně jako na umělé přerušení těhotenství. Je proti přírodě (s výjimkou násilného styku a postižení plodu, zde bych asi také volila interrupci). Jenže my lidé si pořád nechceme od přírody nechat říct a stále jí svými názory "znásilňujeme". Ona ale ví dobře, proč co dělá a kdy.

Pokud nemůžete přijít do požehnaného stavu s určitým člověkem, a to po dlouhou dobu, nejspíš to tak má být. Třeba by mixem společných genů vznikl jedinec, který by měl velmi těžké podmínky pro život, např. autoimunitní onemocnění nebo něco horšího. Nebo váš protějšek zkrátka není člověk, se kterým máte tvořit rodinu.

Přijde mi kruté, když si nějaká žena zaplatí umělé oplodnění, otěhotní a čeká např. dvojčata. Dítě chce jen jedno, a tak to druhé (slabší, nebo pohlaví, které se ženě, ani bych jí nenazývala matkou, nehodí) nechá potratit. Co asi cítí zbylé dvojče? Nebo ženy, které pomocí umělého oplodnění přijdou do jiného stavu, rozhodnou se nekojit, přirozenou cestou nerodit a dítě mají jen jako módní doplněk? Často ženy tohoto typu vídám sedět v kavárně u kávy, řvoucí dítě je buď nadmíru obtěžuje, nebo dělají, že ho neslyší (což jsou široko daleko jediné) a řeší s kamarádkou, co si nechají vylepšit. Většinou pak přemýšlí, komu dítě strčit na hlídání (to se ale netýká jen matek, které podstoupily umělé oplodnění).

Zatím jsem v přírodě neviděla, že by jiný živočišný druh vyvinul tuto metodu oplození jako my, lidé. A taky žádný jiný živočišný druh z ničeho nedokázal udělat byznys, jako je v podstatě kšeftování s plody. Před časem jsem četla o případu, kdy si pár nechal dítě odnosit náhradní matkou a narodilo se postižené. Nikdo ho v tu chvíli nechtěl. Vypadalo to, že má tři rodiče, nebo alespoň dva, kteří o něj stáli, a když se zjistilo, že jde o "vadné zboží", dali od něj všichni rychle ruce pryč.

Umělé oplodnění je obcházení pánaboha. Dávat materialismus i do takových záležitostí jako je plození nového života je už opravdu za hranou. Věřím, že své rodiče si jako duše vybíráme. Vše se děje ve správný čas a se správným protějškem. Samozřejmě jsme omezeni tím, že neznáme souvislosti a pak jsme naštvaní, že se život zrovna nevyvíjí podle našich představ. V životě nemusíme všemu rozumět, ani mít vše pod kontrolou. Někdy stačí, to, na co se upneme, co nás tíží a čemu nerozumíme prostě jen "pustit". Kolikrát jsem slyšela o případech, kdy žena, která chtěla adoptovat dítě poté, co tak učinila, otěhotněla. Konečně se na to přestala upínat a tělo i mysl se uvolnily.

Mimochodem je úžasné, že někdo dokáže přijmout, milovat a vychovávat cizí dítě jako své vlastní. Milovat vlastní krásné, zdravé a v našich očích dokonalé dítě není zase tak složité. Když už se ale rozhodneme tak učinit, mělo by to být v souladu s tím, co je přirozené, nikoli umělé.