Sourozenci

Nemám děti, ale sourozence mám, takže si dovolím svým příspěvkem vyjádřit svůj názor na toto téma. Většina jedináčků si sourozence přeje a většina z těch, kteří ho/je mají by chtěli být jedináčky. Čím to je?

V televizi často můžeme vidět milou rodinku z předměstí, kdy maminka v krásných šatech peče koláče, tatínek je fešný (a věrný) byznysmen a mají spolu dvě krásné dětičky. Nejlépe staršího ztepilého chlapce a mladší modrooké děvče s blond copánky, kteří se milují. Starší bratr ochraňuje svojí mladší sestřičku jako nejdražší panenku a sestra ke staršímu bratrovi obdivně vzhlíží.

Realita se často rozchází s tímto obrázkem a pak přichází rozčarování, proč to nemáme tak super jako v televizi? Je to tím, že v televizi hrozně lžou a už vám neřeknou, že děti se mezi sebou rvou jako koně, chodí pak na sebe žalovat, neustále vytváří chaos a nepořádek, soupeří spolu o přízeň rodičů, oba si myslí, že tomu druhému se nadržuje, ale když jsou bez sebe stýská se jim. A takhle pořád dokola.

Pravdou je, že pokud o sourozencích někdo rozhoduje, jsou to obvykle rodiče. Asi sotva se někdo zeptá dítěte, jestli by si sourozence přálo. Mamince navazuje mateřská, tak si naseká děti pár let za sebou a pak je z péče o ně (natožpak z péče o manžela nebo o sebe) poněkud pološílená (bodejť by ne).

Jelikož mám starší sestru, musím upřímně říct, že ti starší to mají těžší. Jsou pro rodiče pokusnými králíky a rodiče jsou ze strachu, že výchovu nezvládnou, přísnější. Když přijde mladší sourozenec, najednou jsou pasováni do role toho zodpovědnějšího, který musí být rozumnější, s malým vetřelcem si hrát, hlídat ho a pomáhat s péčí o něj. Co z toho mají? Pouze to, že většinu pozornosti slízne vetřelec, protože je to roztomilé miminko, které potřebuje více péče než jeho starší sourozenec. Pokud ten mladší něco provede, nemůže za to, protože z toho ještě nemá rozum. Rodiče časem zjistí, že některé věci, na kterých při výchově prvního dítěte lpěli, jsou nepodstatné a již neřeší každý detail.

Naproti tomu být tím mladším znamená být tím šikanovaným mučítkem a snášet nálady staršího sourozence, jehož mučící techniky jsou díky vyššímu věku obvykle propracovanější. Jako mladší sourozenec si musíte zvyknout také na to, že většinu věci podědíte, budete ve smečce na posledním místě a nikdo vás nebude poslouchat nebo brát vaše názory vážně.

Představa, že model starší bratr a mladší sestra je nejlepší je podle mě pěkný blábol. Proč by si děti jiného věku a pohlaví měli více rozumět? Pro staršího puberťáka je mladší sestra spíš obtížný hmyz a vopruz, který musí hlídat než čímkoli jiným, natožpak parťákem a kamarádem. Varianta starší děvče a mladší chlapec se mi zdá lepší, protože dívky jsou většinou malé nápomocné šikulky a péči o druhé v sobě mají od přírody o něco víc. Pokud jsou děti stejného pohlaví, myslím si, že mají větší pravděpodobnost toho, že spolu budou vycházet, a to možná i v dospělosti.

Další časté fámy kolují o jedináčcích. Údajně jsou rozmazlení, bezohlední a chudáčci proto, že nemají sourozence. Přitom jedináčci jsou většinou v pohodě, s nikým se nemusí strkat, mají pozornost od rodičů a více času jen pro sebe. Obvykle jsou to nezakomplexovaní tvorové, kteří se v budoucnu nepřestanou se svým sourozencem bavit kvůli dědictví. Pro rodiče je to složitější v tom, že dítě nemá sourozence, kterého by mohlo terorizovat a jeho potřeba hrát si pak zbyde na rodiče. Podobně je tomu i u sourozenců s velkým věkovým rozdílem, kdy tvoří spíš než sourozence jedináčky dva.

Fandím každému, kdo má dětí jako smetí, a přeji takovým odvážlivcům, aby se z toho nebláznili, všem sourozencům přeji úžasné zážitky z pospolitosti a krás bratrské a sesterské lásky a všem jedináčkům gratuluji.