Jedna z prvních věcí, kterou jsem udělala, když jsme přivítali nového člena rodiny byla pomsta za novorozence. Nebojte se, nejsem žádný Herodes. Pouze jsem všem, kteří mě bombardovali fotkami svých ratolestí poslala množství kočičích fotek našeho Tommyho. Těm, kteří to slízli i bez mimin se omlouvám (zpětně mi fotky na oplátku posílat nemusíte,...

…nebo kocoura, kašmírový svetr a zkuste nedostat infarkt až vám do něj udělá díru.

Jak jsme takovou v podstatě šťastnou náhodou přišli ke kocourovi Tommymu jsem vám již psala. I o tom, jak se projevuje jeho zvířecí náklonnost. Byla jsem připravená na to, že soužití s buldočkem a kocourem dohromady, navíc v malém bytě, možná nebude jednoduché. Na co jsem ovšem připravená nebyla jsou noci plné vášně s Tommym.

Kdo mě zná ví, že jsem vždycky měla raději párek než sýr, pivo než víno a psy než kočky. Přesto mi jakýmsi neplánovaným a v podstatě náhodným způsobem vstoupil do života kocour Tommy.

Ten den začal jako každý jiný příjemný letní den, kdy máte volno. Vlastně celý víkend se nesl v pohodovém duchu a neděli jsme zakončili obědem u kamaráda George, který se po 9 letech strávených v Čechách rozhodl vrátit se domů, do Winnipegu v Kanadě (to upřesňuji pro ty, kteří měli zeměpis podobně jako já jen na základce).

Pořídila jsem si psa. A nejen jednoho. Přála jsem si ho od dětství, ale rodiče se o něj starat nechtěli a po dvou marných pokusech to vzdali. V dětství mi malý jezevčík, kterého táta našel na kolejích, a kterému jsme poskytli azyl, vyškubnul náušnici z ucha. O pár let později, to mi bylo 7 let mě pokousal babiččin pes...

Dnešní článek bude trochu smutný, ale i takový je někdy život. O to víc si člověk váží těch radostných chvilek, když se odpíchne ode dna smutku. Sice jsou vánoční svátky, ale Hubík by dnes oslavil své 4. narozeniny, proto vydávám tento příběh právě dnes.

Tentokrát jsem měla doopravdickou dovolenou, ne jako v Thajsku! To ale bohužel obnášelo to, že jsme museli dát pejsky na hlídání k mojí kamarádce (shodou okolností bývalé manželce mého přítele). Ač jsem věděla, že v domě se zahradou se budou mít lépe než v pražském bytě, i tak se mi stýskalo jen co jsme vyjeli z jejich náhradního domova.

"Koupit psa je jediný způsob, jak získat za peníze lásku."

Jelikož jsem před lety napsala povídku o životě se Smraďochem (neustále dostávám dotazy, zda opravdu nejde o mého přítele), rozhodla jsem se napsat i o mém druhém psíkovi jménem Hubert. Někdo by totiž mohl namítnout, že prvorozeného bílého slušně vychovaného a vycvičeného Maxíka mám raději než líného tlustého tmavšího povaleče Huberta. Jelikož...