Tommy

Ten den začal jako každý jiný příjemný letní den, kdy máte volno. Vlastně celý víkend se nesl v pohodovém duchu a neděli jsme zakončili obědem u kamaráda George, který se po 9 letech strávených v Čechách rozhodl vrátit se domů, do Winnipegu v Kanadě (to upřesňuji pro ty, kteří měli zeměpis podobně jako já jen na základce).

George se na svojí rozlučkové party vyznamenal. Griloval burgery a upekl americký pie podle rodinného receptu. Mezitím jsme nezávazně konverzovali. Za dobu, co žil v Čechách zde nastřádal množství různých zvířat. Mimo jiné mainskou mývalí kočku, sphynxe a několik psů velikosti poníka.

Popravdě vlastně nevím, jak se to stalo. Vím, jen, že jsem v jednu chvíli jedla ten vynikající burger a najednou jsme měli kočku (nikoli k jídlu). Nutno podotknout, že velkou roli v tom sehrála přítelova dcera, která se do toho záhadného tvora zamilovala. Když jsem dojedla, přítel nakládal stelivo do auta. Poněkud pozdě nám došlo, že spíš než o grilování se jedná o burzu zvířat. Nejspíš už tušíte, jakou kočku z těch výše uvedených jsme si odvezli.

Jestli ne, dám vám malou nápovědu. Pamatujete si na ten díl seriálu Přátelé a na "kočku naruby", na kterou Rachel mohla sahat jen v kuchyňských chňapkách? Pokud ano, tak je vám jasné, že jsme k jídlu návdavkem dostali tu nahatou sphynx, co vypadá jako nohatý had nebo spíš jako démon. Další burger jsem si radši nedala, abych k němu nedostala ještě mainskou mývalí, ovci nebo osmdesátikilového psa.

Po cestě domů jsme zjistili, že nejen jako démon vypadá, ale poměrně obstojně tak i smrdí, jelikož to, co se linulo z přepravky připomínalo peklo. I náš buldoček Maxík, který seděl hned vedle na zadním sedadle vypadal, že chce utéct. Přítel za volantem dělal divné zvuky. Nejsem si jistá, zda to byly potlačované vzlyky nebo zvratky. Chvílemi jsem se obávala, jestli nezastaví v poli, nevyhodí mě se sphynxem jménem Tommy do polí a hrdinně neodjede zachránit alespoň svůj život.

Nakonec jsme poněkud přiotrávení smrady dojeli domů. Než jsem se nadechla a rozkoukala, přítel mě zamknul v autě a čekal venku se psem, dokud jsem Tommyho neočistila. Sotva jsem otevřela přepravku, začal se po mě sápat svými zahovněnými pracičkami s úmyslem zaťapat celé auto.

Seznámení s naším věrným rekem neproběhlo úplně na úrovni. Tommy syčel, Maxík si chtěl hrát a rychle nám došlo, že patro na spaní bude jeho novým domovem (nebo spíš úkrytem před psem). Předtím se Tommy zabydlel pod vitrínou na šperky, která je vedle stojanu na víno. Musela jsem ocenit jeho vytříbený vkus, protože Maxík se nejraději válí po našem použitém oblečení.

Nikdy dřív by mě nenapadlo, že budu majitelem tak bizarního dua jako je francouzský buldoček a sphynx. Když se na ně zadíváte, chvíli v nich musíte kočku a psa hledat. Dohromady by svým zjevem vydali za celou zoo. Dokonce jsem slyšela výrok, že si jsou navzájem podobní. Ačkoli při sledování filmu Vetřelec jsem měla dojem, že máme doma malé xenomorfátko a ne kočku domácí.

Tommymu je 12 let, takže u nás stráví podzim života. Nějak jsem nepočítala s tím, že k pivu a burgeru dostanu i kocoura. Život je někdy jedno velké překvapení. O to více, že jsme s přítelem byli v podstatě střízliví.