Ten den začal jako každý jiný příjemný letní den, kdy máte volno. Vlastně celý víkend se nesl v pohodovém duchu a neděli jsme zakončili obědem u kamaráda George, který se po 9 letech strávených v Čechách rozhodl vrátit se domů, do Winnipegu v Kanadě (to upřesňuji pro ty, kteří měli zeměpis podobně jako já jen na základce).

Pořídila jsem si psa. A nejen jednoho. Přála jsem si ho od dětství, ale rodiče se o něj starat nechtěli a po dvou marných pokusech to vzdali. V dětství mi malý jezevčík, kterého táta našel na kolejích, a kterému jsme poskytli azyl, vyškubnul náušnici z ucha. O pár let později, to mi bylo 7 let mě pokousal babiččin pes...

Dnešní článek bude trochu smutný, ale i takový je někdy život. O to víc si člověk váží těch radostných chvilek, když se odpíchne ode dna smutku. Sice jsou vánoční svátky, ale Hubík by dnes oslavil své 4. narozeniny, proto vydávám tento příběh právě dnes.

Tentokrát jsem měla doopravdickou dovolenou, ne jako v Thajsku! To ale bohužel obnášelo to, že jsme museli dát pejsky na hlídání k mojí kamarádce (shodou okolností bývalé manželce mého přítele). Ač jsem věděla, že v domě se zahradou se budou mít lépe než v pražském bytě, i tak se mi stýskalo jen co jsme vyjeli z jejich náhradního domova.

"Koupit psa je jediný způsob, jak získat za peníze lásku."

Jelikož jsem před lety napsala povídku o životě se Smraďochem (neustále dostávám dotazy, zda opravdu nejde o mého přítele), rozhodla jsem se napsat i o mém druhém psíkovi jménem Hubert. Někdo by totiž mohl namítnout, že prvorozeného bílého slušně vychovaného a vycvičeného Maxíka mám raději než líného tlustého tmavšího povaleče Huberta. Jelikož...

Podle názvu se můžete mylně domnívat, že píši o svém příteli. Naštěstí, není to pravda. Můj přítel je z těch dvou samců, které mám doma, ten voňavější. Ráda bych napsala o svém pejskovi Maxovi. Nemůžu říci, že by zase tolik smrděl, rozhodně ne více než průměrný pes. Je to ale dostatečně přiléhavé označení pro někoho, kdo je vám schopný...

Na začátku července jsem se vydala za kulturou až do Českého Krumlova. Nejela jsem ovšem sama, ale s mamkou a její známou. Kdybychom tenkrát věděly, co zažijeme, jistě bychom se na cestu vydaly s úplně jinými pocity.