Jak už bylo řečeno, jsme hrdými chovateli jihočeské drůbeže. Letos jsme však z důvodu atakování lasičkou trochu nedobrovolně snížili stavy na pouhé tři slepice již v úvodu. Musím však objektivně konstatovat, že díky snížené kvantitě se významně posílila kvalita a inteligence našich tří slepic je oproti těm předchozím výrazně vyšší.

Život s rockerem není žádná legrace. Zvlášť, když je uvězněn v těle nesmělého lékaře Pavla. Na první pohled byste to do něj neřekli. Ani to, že je lékař, natož, že tělem i duší propadl rocku a večer co večer s obratností sobě vlastní mění skalpel za bubenické paličky. Přitom se k hudbě dopracoval v podstatě nešťastnou náhodou. Utrhl si...

Jako mnoho obyvatel malého města chováme i my domácí zvířata. Kromě králíků máme i drůbež. Její počet je lehce kuriózní a mnoho lidí zaskočí. Chováme totiž přesně čtyři slepice. K tomu, abyste věděli, jak takový chov vypadá, je nutné rozebrat si psychologii těchto podivuhodných tvorů. Většinu lidí by totiž nejspíš ani nenapadlo, že jednotlivé...

Na začátku července jsem se vydala za kulturou až do Českého Krumlova. Nejela jsem ovšem sama, ale s mamkou a její známou. Kdybychom tenkrát věděly, co zažijeme, jistě bychom se na cestu vydaly s úplně jinými pocity.

Nedávno jsme při angličtině probírali, zda patříme do EKO rodiny. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale k jednoznačnému závěru jsem se nedobrala. EKO rodina asi vyloženě nejsme, ale...posuďte sami:

Na housle hraji od šesti let a musím říct, že je to jako s každou jinou láskou. Na začátku jste z toho celí pryč, postupem času si zvyknete a nakonec žijete ve vzájemném respektu, který má s prvotní zamilovaností jen pramálo společného, ale život bez toho si neumíte už ani představit.

Není nic lepšího nad toto pití!

Abyste pochopili můj vztah k jídlu a vaření vůbec, musím vám nejprve nastínit situaci u nás doma. Moje máma moc vařit neumí a rozhodně to není její hobby. Její kulinářské umění zahrnuje maso (obvykle králičí nebo vepřové) s rozvařenými nebo nedovařenými bramborami. O polévkách se raději zmiňovat nebudu. Nedělní oběd je u nás obávaným rodinným...

Když jsem byla malá (asi tak před pěti lety), myslela jsem, že být dospělým je bezvadná věc! Bylo to asi proto, že znali všechny odpovědi na moje otázky, zodpovědně pracovali a uměli vyplnit veškeré formuláře. Teď, když už jsem starší, vidím, v jaké dětské naivitě jsem vyrůstala. Dospělí sice mají všechny ty báječné vlastnosti, ale někteří nejsou...

Častá odpověď na otázku, co rádi děláte je: spím. To nechápu. Já spánek nesnáším a je to ta nejotravnější aktivita dne (hned po stlaní postele, ovšem). Spánek je pro mě fádním denním (nebo spíš nočním) rituálem. Nic víc. Ve starověku ho lidé dokonce považovali za dočasnou smrt.