Marodit je opravdu radost…

...zvláště, jste-li zdravotník, který si nesmí dovolit být někdy nemocný. Jedna z nejdůležitějších vlastností zdravotníka je umět se vcítit do nemocných. Jak jsem zjistila, nemůže nemocný zdravotník očekávat, že se někdo vcítí do něj.

Dnes v 6:30 jsem se probudila s podezřelým bubláním v útrobách. Jelikož jsem se celou noc budila kvůli bolestem břicha, příliš mě nepřekvapilo, že jsem se urychleně musela přesunout na WC. Jenom lituji, že u toho nebyl žádný z mých tělocvikářů, kteří do jednoho tvrdili, že běhám pomalu. Po vběhnutí na toaletu jsem musela během několika vteřin vyřešit staré známé dilema, zda strčit do záchodu dřív hlavu, či zadek. Hlava vyhrála, brzkým následováním opačné strany trávicího traktu. Vzbudila jsem se až v poledne, kdy se mě otec, který obvykle "umírá" při rýmě a jiných závažných chorobách zeptal, co se tu válim. Doufaje, že naleznu pochopení u maminky, která mi vždy obětavě podstrkovala suché rohlíky a Mattoni, požádala jsem jí o zakoupení pravé Coca-coly.

Maminka z práce přišla v půl páté a nadšeně mi oznámila, že mi koupila 4 litry pravé Coca-coly. Bohužel si nevšimla, že je bez cukru. Rozhodla jsem se tedy, že si cukr přidám do spásného moku, na který jsem se celý den těšila, sama. Ten blbej černej blevajz mi ohodil i obočí. Nikdy jsem o této pěnivé chemické reakci doposud neslyšela.

Přítel, erudovaný lékař, mi třikrát volal, aby se ujistil, že žiju a nemám slepé střevo. Po podrobném odebrání anamnézy mi sdělil, že jsem jen něco blbýho snědla, a že střeva mě bolet nemůžou, protože střeva prostě nebolí.

Po celodenním "válení se" v posteli nevím, zda mě víc bolí břicho, či záda. Otec totiž před lety v době mé nepřítomnosti navštěvoval mojí postel, coby pohodlnou lokalitu, a jelikož má přes metrák, prolomil mi v posteli vestavěné prkno. Tím pádem mi v posteli vzniklo jakési koryto, které mi každé ráno signalizuje, na které straně jsem danou noc ležela. Jediné pozitivum na celé věci je, že mé břicho nyní připomíná propadlý lavor a nejspíš jsem zhubla alespoň 3 kila, která se mi během několika dní vrátí (možná i s úroky).

Mohu jen dodat, že již nebudu pociťovat jakékoli negativní emoce nad pacienty, kteří do mísy neudělají nic, exkrementy rozmatlají po celé posteli a tváří se pyšně, jak se po týdnu krásně vyprázdnili. Již nebudu vrhače šavlí výsměšně nazývat poblijónky a odhadovat, zda jsou těhotné, či ožralí. Střevní chřipka je totiž vážná věc a kdo si tuto skutečnost neuvědomuje, stihne ho faraónova pomsta, aniž překročí hranice vlasti.

Na internetu jsem se na téma střevní chřipka dozvěděla zajímavou věc: první den vůbec nejezte, pokud to přežijete, neumřete.

Omlouvám se, za případnou chybnou návaznost v textu. Několikrát jsem musela psaní přerušit kvůli návštěvě místnosti nejtemnější.