Prázdninové story s dogou

Na začátku července jsem se vydala za kulturou až do Českého Krumlova. Nejela jsem ovšem sama, ale s mamkou a její známou. Kdybychom tenkrát věděly, co zažijeme, jistě bychom se na cestu vydaly s úplně jinými pocity.

Vše začalo naprosto normálně. V Táboře jsme nasedly na vlak do úplně prázdného kupé, a tak jsme to chtěly nechat i nadále. Proto jsme začaly svačit velice dobrý (a drobivý) třešňový koláč a drobky šikovně vyklepaly na protější sedadla. Ráda bych podotkla, že můj nápad to (výjimečně) nebyl a příklad si z toho rozhodně neberte!

Ze začátku to fungovalo dokonale. Všechny potencionální spolucestující jsme naprosto odradily. To jsme ovšem nevěděly, že jsou i tací, kterým podrobené sedadlo vůbec nevadí, ba naopak, ještě to přivítají! Přisedly si k nám totiž tři dámy v letech a měly s sebou velkého psa - dogu. Do drobků se vesele zavrtaly a pes začal všude čuchat vůni, která se linula ze zbylého koláče. Naštěstí ho sice nevyčmuchal, ale začal se válet po dlouhé sukni naší známé a dokonce jí pod ní i lezl. To nám tak moc nevadilo, ale o tom, co se začalo dít poté už se to tvrdit nedalo. Doga totiž nebyla zvyklá na vysoký počet cestujících a svoji utlačenost začala kompenzovat tím, čemu by se dalo slušně říci enormní plynatost v nepoměru s dýchatelným kyslíkem. Když to mám říct lidově, doga začala v pravidelných intervalech naprosto nechutně prdět. Všechny jsme se snažily vypadat normálně a na tváři jsme měly výraz, že s "prdící dogou" cestujeme každý den, ale pravda byla taková, že smrad už se pomalu začal stávat nesnesitelným. Pak konečně nastal ten krásný (a voňavý) okamžik, kdy naše spolucestující konečně vystoupily a na pozadí si hrdě odnášely drobky již výše zmíněného koláče. S nimi odešla i uprděná doga, včetně neviditelného, ovšem o to více čichatelného obláčku smradu...

Krumlov byl sice krásný, ale všechny zážitky zastínilo story s dogou. Na zpáteční cestě nám všem trochu zatrnulo, když okolo našeho kupé prošel velký pes a mlsně se na nás ohlížel. Naštěstí u nás nakonec nezakotvil. Také asi proto, že po drobcích nebylo nikde ani stopy...a nadlouho nebudou!