Psaní

Občas se mě někdo zeptá, jak jsem se dostala ke psaní. Když se nad tím zamyslím, tak vlastně docela přirozeně. Oba moji rodiče měli vždy na sloh a český jazyk vlohy. I moje sestra je slohově velmi zdatná, ačkoli má poněkud "brutálnější" smysl pro humor než já, který máme po otci.

U nás v rodině se vždy hodně četlo. Sama jsem s tím začala poměrně brzy díky starší sestře. Ta častokrát narazila na nějakou hezkou knížku a doporučila mi jí. Když se mi do čtení nechtělo, rovnou mi jí začala sama číst. Na dovolené nám jako dětem předčítala máma. Pohádky mi v dětství nečetla, ale na dovolené ano.

Někdy, když čtu něco opravdu pěkného nebo vtipného, chci, aby si to poslechl i můj přítel, ale on o to moc nestojí. Přitom nepříliš ráda mluvím, mám takovou malou pusu a ani jí při mluvení moc neotvírám (pokud se mi tedy neděje nějaké příkoří, to si jí umím otevřít pořádně). Nerada i telefonuji a radši odepisuji ve zprávách. Takže z toho předčítání většinou nic není, což je škoda.

Ráda jsem psala již od dětství, různé rádoby básničky a krátké úvahy. Pak jsem je nosila všem možným dospělákům, většinou svým učitelům a měla radost, když se líbily. Vše, co se alespoň trochu povedlo jsem si schovávala, a proto si na tomto blogu můžete přečíst i moje prvotiny. Za mého dětství ještě nebyly všudypřítomné mobily a z prázdnin jsme si s kamarádkami hodně dopisovaly. Velmi mě to bavilo, stejně tak později psaní e-mailů.

Český jazyk je těžký, ale krásný a mám ho opravdu ráda. Zajímá mě, jak se slova tvoří a kde mají svůj původ. Neméně mě fascinuje pravdivost různých přirovnání a přísloví, která často užívám ve svých textech.

Asi každá žena mi potvrdí, že jeden z nejhezčích pocitů je, být kreativní. Samozřejmě i muži jsou takoví, ale domnívám se, že pro ženu je to jedna z nejhezčích dovedností. Když něco tvořím, jsem v tu chvíli nejšťastnější, protože mám pocit, že žiji. Ženy rády vyrábí, tvoří, rodí děti nebo projekty, je to naše přirozenost.

O tvoření jsem se jednou bavila s Anetkou. Je velmi ženská, všestranná a šikovná. Tančí, zpívá, líčí na svatby, šije, stříhá vlasy, dělá nehty a její kanapky a dortíčky jsou jako z luxusní cukrárny (ve skutečnosti toho umí mnohem víc, ale nechci jí tady tak vychvalovat, protože už je vdaná za mého bratrance). Připadala jsem si vedle ní taková "málo ženská" a podivovala se nad tím, jak šikovná je, načež mi odvětila: "No vidíš, tohle všechno sice umím, ale nakonec stejně dělám na úřadě."

Každý, kdo něco píše, maluje nebo jinak tvoří vám potvrdí, že nejdražší je nápad. Ten musí vyjít z vás, aby byl autentický a fungovalo to. Musí vás ale něco inspirovat. U mě je to rozhovor, zážitek, nebo jen napíši svůj názor, v menší míře to může podpořit např. hudba, fotografie.

Nápad ale někdy jak rychle přijde, tak ještě rychleji odejde, proto si všechny své poznámky, nápady a postřehy zapisuji do telefonu, který mám vždy u ruky. Posléze nápad rozvíjím, ale samotné psaní už příliš času nezabere, protože už se tvoří v hlavě a napsat to na papír je to nejmenší. Když je to to pravé, jde vše rychle a samo. Pokud se tlačí a moc přemýšlí, nestojí to za moc. Je to energie, která vámi má protéci, nedá se vynutit.

Text poté čtu stále dokola a nabaluje se jako sněhová koule, protože mě napadají další a další věci. Tím opakováním si víc všímám chyb a snažím se text neustále zlepšovat.

Nejraději píši o vážnějších věcech, je to taková terapie. Humor je ovšem také terapie, takže věřím, že komici jsou ve skutečnosti ve svém soukromí velmi smutní lidé, protože je dobíjí to, jak dokáží okolí rozesmát.

Psaní mám moc ráda a sama se někdy podivuji nad tím, jaké věci jsem prožila a jak na ně nazírám. Mezi mé nejoblíbenější články patří z vážných Nematky a z nevážných Milosrdné lži. Mezi mé nejčtenější od začátku založení blogu patří právě Nematky a Thajsko. 

Jsou to takové příběhy ze života a dělá mi radost, když je můžu psát a ještě větší, když je má kdo číst. Každodenní život přikryje spoustu detailů, které kdybych nezaznamenávala, upadly by brzy v zapomnění. Proto se ke svým příběhům s odstupem ráda vracím, směji se, vzpomínám a někdy si tak říkám, jak ten čas plyne.

Tímto vám všem děkuji za přízeň a těším se zase za týden…