Dnešní moderní tatínci se od otců dětí mé generace poněkud liší. Neumím si představit, že by mi ten můj v dětství namazal zádíčka poté co mě okoupe, přečte mi pohádku a pak si spolu pohrajeme s barbínami. Můj otec mi léčil afty tak, že mi chytnul jazyk do kapesníku a vytáhnul mi ho z pusy jako teleti. Musela jsem si...

10. leden je Mezinárodní den lachtanů, tuleňů a velryb, proto dnes vychází článek na téma lenost. Abych pravdu řekla na otázku, zdali jsem líná neumím objektivně odpovědět. Člověk je od přírody líný a mě nic lidského není cizí.

Dnes se mi v kavárně stala zajímavá příhoda. Nestala se tedy přímo mě, ale slečně u vedlejšího stolu. Čekala na svoje kamarádky, když k ní z ničeho nic přišel mladý pohledný kluk v podobném věku a řekl jí: "Slečno, já tohle normálně nedělám, ale nešla byste se mnou někdy na kafe?" Slečna mu s úsměvem odvětila, že už přítele (i kafe) má. ...

Vlastní svatbu jsem pravda neměla, ale byla jsem jako profesionální host na 10 svatbách. Kdo jste tedy dlouho na žádné nebyl, začtěte se dále ať zhruba víte, na co se připravit, jestliže vás vbrzku nějaká čeká.

Není náhoda, že dnešní článek vychází právě 1. 12. Dnes má totiž narozeniny duchovní otec všech profesionálních hostů. Tímto příběhem bych vás chtěla seznámit s tím, kdo to ten profesionální host vlastně je a jak zazářit na každé návštěvě.

Dnes bych vám ráda přiblížila mučící techniky, kterým jsem jako dítě byla vystavovaná. Mučitelem byl skoro vždy taťouch a mučena jsem byla jen dotud, dokud jsem nezačala řvát. Než přišlo řvaní, byla to většinou docela legrace. Nevím, zda se mi to zdálo do jisté míry vtipné z toho důvodu, že mám smysl pro humor, anebo se vyvinul až poté jako...

Do sauny jsem chodila od mala. V devadesátých letech měl táta v suterénu práce saunu, kam chodili zdejší zaměstnanci. Poprvé nás tam (mě a sestru) máma odvedla, když jsem nastoupila do školy. Nevím, zdali proto, abychom se konečně zahřály, anebo viděly tátu, který byl pořád v práci.

Málo sluníčka, více depresí. To mě v souvislosti s podzimem napadá jako první. Ale nebudu pesimista už hned začátku. Babí neboli indiánské léto je pro mě nejkrásnější částí roku. Je stále čas švestek a listí se začíná barvit dožluta, dohněda a dočervena.

5. září je Mezinárodním dnem charity.

Svatby jsem měla ráda již odmalička. Sice pro mě bylo stresující mít na sobě vypůjčené lakovky a sváteční oblečení, které nesmím pokecat, ušpinit a jinak zničit, ale bohatě jsem si to vynahrazovala jídlem a pitím. Pak jsem se chvilku snažila koordinovaně pohybovat do rytmů muziky a poté jsem šla spát. Když jsem měla jít na nějakou svatbu s rodiči...