Tak jsme zase jeli do Dánska. Již počtvrté. Místo pobytu bylo stejné jako vždy jen skupinka se nám změnila. Poprvé jsme v Nørre Nebel byli s přítelem sami, pak s jeho tatínkem, následně s tím mým, a nakonec jsme jeli čtyři. Já, přítel a jeho maminka se svým přítelem.

Dneškem začíná září, a i když podzim ještě oficiálně nezačal, chci se s vámi podělit o poslední příběh letošního léta a tím se s ním pomyslně rozloučit.

Vyjeli jste slunci vstříc a opouštíte domov s plnou bagáží? Nezapomněli jste zhasnout světlo, vypnuli jste vodu, zavřeli okna a zamknuli? Blahopřeji, opouští vás stres z práce a nastupuje stres úplně jiný - ten z dovolené.

S přítelem jsem již před časem, nejspíš vlivem krize středního věku, začali cestovat s rodiči. Současně s vědomím si vlastní smrtelnosti jsme si uvědomili i tu jejich, takže jsme je brali s sebou na různá místa a v různém složení. V práci se mě dokonce jeden kolega zeptal, zda je ve hře obzvláště velké dědictví, nebo proč to vůbec děláme....

Dnes bych se ráda zamyslela nad tím, jak o dovolené nakládám s časem. Řekla bych, že lehkomyslněji než v pracovním procesu, protože podléhám iluzi, že času je dost. No a ono není. Potřebovala bych více dovolené, abych mohla to časové zvládání volna ještě trochu potrénovat a doladit. Považte.

Dnešní historka bude sice krátká, ale výstižná. Odehrála se tak dávno, že navzdory tomu, že jsem těmto událostem byla svědkem, již si je nevybavuji. Ale považte - byla jsem tenkrát malé téměř bělovlasé pískle křepčící po plážích Řecka. Však už je to celých jedenatřicet let.

Nevím, jak pro vás, ale dovolená je pro mě někdy stresující skoro víc než odpočinková (viz článek Dovolená? Stres může začít!). Je to tak, jste za peníze nuceni opustit svůj bezpečný zaprděný brloh (pardon – přístav) a prožít nějaké to dobrodružství.

Znáte to. Jdete na něčí doporučení do údajně skvělého podniku a pak přijdete někam, kde se znuděná obsluha neurčitého pohlaví kouká do mobilu, všichni se před obřím zrcadlem (nebo něčím jiným) fotí na sociální sítě, ceny jsou vysoké, kvalita personálu i občerstvení mizerná a říkáte si, co na tom vlastně všichni mají (jestli to neznáte, dejte mi...

Tak jsem po necelém roce opět vyrazila do Karlových Varů. Díky pokaženým narozeninám v Carlsbadu (viz Karlovy Vary) jsem se trochu zdráhala jet, ale odmítněte voucher zdarma, který jsme dostali jako kompenzaci do apartmá Moser Crystal Suite. Nejdřív jsem nevěděla, komu bych ho udala. Nakonec se nade mnou slitovala moje drahá matka. Zprvu zarputile...

Než jsme se vydali do Pardubic na dovolenou, zažili jsme zase pár překážek. Jako bychom si nemohli něco užít jen tak. Už jen zařizování stálo za to. Zajištění termínu tenkrát proběhlo s několika odklady, protože pro nás – neočkované platila jiná pravidla.