Přítel často říká, že by zavedl zpátky vojnu. Pak se obvykle zamyslí a dodá, že by tam poslal nejen svého syna, nýbrž i dceru. Vážím si toho, že se na rozdíl od jiných vojně nevyhnul a neohroženě se vrhnul do boje s loupáním brambor, cibule a sníženými hygienickými podmínkami.

Měla jsem jednoho kolegu, který byl po mnoho let mým velkým učitelem. Těžko byste totiž našli někoho, kdo by vás lépe učil toleranci, lásce k bližnímu a sebeovládání. Jeho ego bylo podobně nekonfekční jako jeho tělo. Pokud by se svým egem někam jel dozajista by seděl sám v přeplněném kupé.

…nebo kocoura, kašmírový svetr a zkuste nedostat infarkt až vám do něj udělá díru.

V životě jsem narazila na dva naprosto rezistentní flegmatiky. Jedním je můj kolega Jaroslav a tím druhým byl můj pejsek Hubert. Dá se říci, že mají mnoho společného. Hubíka nerozrušila ani reklama na psí sádlo. Jardu nerozruší žádná zmínka o práci. Pokud bych po něm přece jen nějakou vyžadovala odpoví mi rychlostí blesku: "Emino! Sedni si a nebuď...

Už jen název tohoto článku zavání nějakou katastrofou. Občas slýchám hororové historky o tom, čeho všeho jsou muži (ne)schopní, když jsou doma sami a má být zachován normální chod domácnosti. Ohřevem párků v rychlovarné konvici počínaje přes vany plné špinavého nádobí konče a završují to kojenci vystříhaní z bodýček manikúrními nůžkami.

Jak jsme takovou v podstatě šťastnou náhodou přišli ke kocourovi Tommymu jsem vám již psala. I o tom, jak se projevuje jeho zvířecí náklonnost. Byla jsem připravená na to, že soužití s buldočkem a kocourem dohromady, navíc v malém bytě, možná nebude jednoduché. Na co jsem ovšem připravená nebyla jsou noci plné vášně s Tommym.

"Jsem tlustej!", přišel za mnou přítel a obviňujícím tónem mi dal na srozuměnou, že ve vztahu už nejsme jen my dva, ale nově i Milan*, jeho plíživě rostoucí (ne)přítel. Pomalu, ale jistě se dmoucí, trochu stydlivě, jako když slečnám v jistém věku raší nejisté lentilky pod kobercem.

Nevím, na kolik věříte horoskopům. Já celkem ano, i když ultimátní pravdu jim nedávám. Narodila jsem se ve znamení Střelce a většinu života jsem se za to styděla. Tvrdí se o nás totiž, že jsme všechno možné, jenom ne normální (slyšela jsem dokonce i výrok, že populace se dělí na lidi a na Střelce). Mimoto se o nás také říká,...

Dnešní moderní tatínci se od otců dětí mé generace poněkud liší. Neumím si představit, že by mi ten můj v dětství namazal zádíčka poté co mě okoupe, přečte mi pohádku a pak si spolu pohrajeme s barbínami. Můj otec mi léčil afty tak, že mi chytnul jazyk do kapesníku a vytáhnul mi ho z pusy jako teleti. Musela jsem si...

Kdo mě zná ví, že jsem vždycky měla raději párek než sýr, pivo než víno a psy než kočky. Přesto mi jakýmsi neplánovaným a v podstatě náhodným způsobem vstoupil do života kocour Tommy.