Věděli jste, že 13. říjen je mezinárodním dnem metastatické rakoviny prsu? Pár dní poté - 15. října je celosvětový den boje proti rakovině prsu. Není to veselé téma, ale jestli vás více zajímá, určitě si k tomu najdete veškeré potřebné informace kdekoli na internetu. Já bych dnes ráda přispěla něčím trochu odlehčenějším.

Dušičky jsou již za dveřmi, ale chození po hřbitovech není nic pro mě. Máma mě za to, že na hřbitov často nechodím, dříve plísnila. To ale jen do doby, než tam zažila zážitek, který sice nebyl paranormální, ale určitě nebyl normální.

Události poslední doby mě dovedly k tomu vyjádřit se opět na téma čas. Mám totiž pocit, že si hodně lidí mého času dostatečně neváží a nejspíš mě pro mojí ochotu a časovou přizpůsobivost řadí k nějakému druhu služebnictva, které je neustále dostupné.

Z oprávněných důvodů jsem vždy měla respekt z těchto 3 lékařů: gynekologů, zubařů a patologů. Už jen proto, že dostat se jim pod ruku není zrovna za odměnu (ačkoli u posledně jmenovaného už vám to může být asi jedno).

Bohužel ani tento podzim se mi nevyhnula obvyklá sezónní střevní chřipka. Ačkoli letos to bylo celé tak podivné, že si vlastně nejsem dosud jistá, co to bylo. Každopádně skoro týdenní průtrž mračen všech vůní a barev mě zcela vyčerpala. Ve chvílích nejhorších jsem (podobně jako Božena Němcová) směrovala své myšlenky k dětství a vytanulo mi na mysl...

Dneska bych se chtěla pozastavit nad fenoménem posledních let. No, možná už to není nejaktuálnější, ale až celkem nedávno jsem to zaznamenala, takže pro mě to aktuální téma je.

Před pár lety jsem ještě jako studentka vystupovala s houslemi. Hráli jsme nějaký koncert a už si ani moc nepamatuji, co to bylo. Co si ale pamatuji bylo občerstvení. Snědla jsem tam tenkrát 9 lahůdkových chlebíčků. Nacpala jsem se tak, že jsem při vystoupení sotva mohla dýchat.

Dnes máme 3. března, což je Světový den divoké přírody. Proto vám dnes napíši o svém tátovi a mých dětských vzpomínkách na období myslivosti.

Dnešní moderní tatínci se od otců dětí mé generace poněkud liší. Neumím si představit, že by mi ten můj v dětství namazal zádíčka poté co mě okoupe, přečte mi pohádku a pak si spolu pohrajeme s barbínami. Můj otec mi léčil afty tak, že mi chytnul jazyk do kapesníku a vytáhnul mi ho z pusy jako teleti. Musela jsem si...

10. leden je Mezinárodní den lachtanů, tuleňů a velryb, proto dnes vychází článek na téma lenost. Abych pravdu řekla na otázku, zdali jsem líná neumím objektivně odpovědět. Člověk je od přírody líný a mě nic lidského není cizí.