Dnešní historka bude sice krátká, ale výstižná. Odehrála se tak dávno, že navzdory tomu, že jsem těmto událostem byla svědkem, již si je nevybavuji. Ale považte - byla jsem tenkrát malé téměř bělovlasé pískle křepčící po plážích Řecka. Však už je to celých jedenatřicet let.

Nevím, jak pro vás, ale dovolená je pro mě někdy stresující skoro víc než odpočinková (viz článek Dovolená? Stres může začít!). Je to tak, jste za peníze nuceni opustit svůj bezpečný zaprděný brloh (pardon – přístav) a prožít nějaké to dobrodružství.

…nevěříte? Já už ano. Máme totiž doma jednoho odboráře až z daleké Kanady. Jazyková bariéra mu však vůbec není na překážku a vytrvale nás buzeruje. Když k tomu přičtu jeho jedinečnou vizáž označila bych tento pohled přípravou na peklo. Čistit po něm záchod to už je peklo rovnou.

Šla jsem takhle ráno vyvenčit našeho buldočka Maxíka, když v tom se mi připletla do cesty rodina na kolech. Dva chlapečci školkového věku, netrpělivý až zuřivý tatínek manažerského typu a submisivní maminka.