Občas se mě někdo zeptá, jak jsem se dostala ke psaní. Když se nad tím zamyslím, tak vlastně docela přirozeně. Oba moji rodiče měli vždy na sloh a český jazyk vlohy. I moje sestra je slohově velmi zdatná, ačkoli má poněkud "brutálnější" smysl pro humor než já, který máme po otci.

Čím jste chtěli být, když jste byli malí? Já vším možným. Nejdřív princeznou, po přečtení knih od Jamese Herriota veterinářkou a v neposlední řadě i překladatelkou, zlatnicí nebo krupiérkou.

Nenechte se mýlit. Nebudu vám dnes psát o tom, jak přítel cestoval, nýbrž o tom, jak mě na 10 dní nechal doma a s manželem mé kamarádky (ano s tím Slezanem) odjel za polární kruh (moje matka to mylně nazývá Aljaška, ale co, zima je tam taky).

Kocour ode mě dostal na prdel. Ano, je to tak. Tommy během několika vteřin dokázal to, o co se jiní ve vědě snaží již léta, a to je překročit rychlost světla. Touto rychlostí totiž rozebral toast, který jsem si připravila na zapečení. Hravě odmrštil cibuli jako nepotřebný plevel, psovi hodil sýr, protože je kámoš a do sebe začal neuvěřitelnou...

V první řadě bych vás chtěla upozornit, že jsem neprocestovala celé Dánsko, ale především oblast Středního Jutska (Midtjylland) a Jižního Dánska (Syddanmark). Např. v Kodani jsem nikdy nebyla. Přesto bych vám ráda popsala, která města jsem navštívila a to hned několikrát, protože tato země za návštěvu opravdu stojí. Strávila jsem zde celkem čtyři...