Letošní Vánoce jsem strávila mezi nočními službami, ale ve finále mi to nevadilo, protože jsme si Štědrý den udělali už ráno.

Vánoce jsou v dětských očích snad nejkrásnějším obdobím z celého roku. Sejdou se všechny ty tetičky, babičky a dárečky a je spousta jídla, pití a veselí. Ježíšek, kterého pořádně nikdo neviděl je trochu tajemný, ale hodný, protože vždy donese dárky, ačkoli rodiče celý rok zcela neobjektivně tvrdí, že zlobíme a vyhrožují nám čertem, který přijde...

Abych vám nejprve osvětlila, jak jsem byla zvyklá slavit jako dítě. Ten šťastný, který měl buď svátek nebo narozeniny byl poctěn tím, že měl buď slavnostní oběd (většinou doma), nebo chlebíčky a různé drobné pochutiny v rámci oslavy.

Vánoce jsou svátky klidu, míru, dárečků a rodinného štěstí. No jo, ale co když někdo rodinu nemá nebo stojí za houby? Možná i proto je v tomto období tolik sebevražd. Lidé si náhle více uvědomují svojí osamělost a je to pro ně velmi těžké.