Občas mám takové období, kdy mě něco velmi nadchne a zajímám se o vše možné ohledně daného tématu. Již jsem si prošla italskou, egyptskou, starořeckou a habsburskou érou, abych se přesunula až k dalekému Japonsku.

Vzpomínám si, jak mě před lety přítel na Valentýna potěšil už v noci. Byl naprosto vzorný a téměř vůbec nechrápal. Kdo žije s někým, kdo chrápe mi potvrdí, že je to jedna z nejromantičtějších věcí, která se dá v noci prožít – nerušeně se vyspat.

Na tento výraz mě přivedl přítelův syn. Naprosto tím vystihnul našeho omšelého starého kocoura. Jestli naši buldočci měli vizáž zdegenerovaných šlechticů, tak náš kocour Tommy je absolutní aristokrat především duší. Jako správný zástupce své třídy se nikdy za nic neomlouvá a nikdy nic nevysvětluje. Párkrát se trochu podivil, ale až na to je...

Minulý týden nastal po čase zase jeden z těch dní, který nám dal na srozuměnou, jak jsme civilizací zhýčkaní slabí a bezmocní. Ano, asi půl dne netekla v ulici voda. To by nepotěšilo nejspíš nikoho, ale náš den to celý ovlivnilo.

Vím, co se o buldocích obecně vypráví. Roztomilí (tedy jak pro koho), tvrdohlaví (pro všechny), legrační, uprdění a s poněkud namrzlým vedením. Už možná ale nevíte, jací jsou to urážlivci, žárlivci a citoví vyděrači.