Zkoušky

Je skoro červen a s tímto měsícem mě napadá kolik maturantů a těžce zkoušených studentů se letos zase bude trápit nad učením. Dnes tedy nebudu psát o zkouškách životních, ale o těch školních. Inspiroval mě k tomu můj soused, který má letos státnice – chudák! No, chudák, až to vše zvládne (a já věřím, že ano), bude mít nejen na něco papír, ale hlavně skvělý pocit z toho, že to dokázal, něco pro svůj pracovní vývoj udělal a otevírají se mu nové možnosti. Těším se, až to společně oslavíme.

Mým prvním bezprostředním a tvrdým kontaktem s vlastními možnostmi byla autoškola. Tenkrát jsem pochopila, jak vzniká psychosomatický opar, a že se někdo může rozbrečet nad vlastní bezmocnou omezeností. Ono taky záleží, jestli na vás učitel vříská, nebo chápavě opravuje vaše chyby. No, nakonec jsem to napotřetí zvládla (napoprvé testy, napodruhé technickou a napotřetí jízdy). Příliš neřídím, ačkoli mě to pak i docela bavilo.

Když jsme se se sousedem viděli na terase, povídali jsme si o tom, kolik má učení, jaká je to hrůza, stres a málo času. Úplně se mi vrátily všechny ty prožitky, ty haldy učebnic a skript, které jsem musela přečíst, pochopit, naučit se…

Snažila jsem se mu poradit podle toho, co se osvědčilo mě, tak vám to zde zkusím napsat a třeba tím pomoci těm z vás, které nějaké ty zkoušky ještě čekají.

Jak jsem své zkoušky zvládala já? 

• Rozvrhněte si dopředu jaké otázky, který den chcete probrat. Jestli např. 1-2 opravdu těžké nebo 4-5 jednoduchých. Pomáhalo mi vidět, kolik jsem toho probrala a kolik mi zbývá.
• Začněte těmi hnusnými, které nechcete, pak se jich zbavíte, uleví se vám a budete pokračovat s větší lehkostí. V těch lehkých se naopak nehnípejte zbytečně dlouho, to nějak okecáte. Hlavně ať toho proberete co nejvíc a naženete čas.
• Když už se do presu dostanete, nesnažte se naučit vše na 100 %. Radši se nepřehlcujte a naučte se ke všemu alespoň základ, abyste prošli. U každé otázky si pamatujte např. 5 bodů, takovou osnovu, od které se odrazíte. Když začnete zeširoka s tím, že musíte mít samé jedničky, něco možná nestihnete vůbec.
• Nejvíc se naučíte ráno a dopoledne. Také nejsem žádný skřivan, ale věřte tomu, že v noci sice máte pocit většího klidu, když všichni spí, ale do hlavy to leze pomalu. Je to fajn na zopakování a ráno máte dobrou výbavnost, ale začínat s něčím opravdu složitým v noci mi před spaním nikdy nepřidalo. Už po obědě po jídle mi šlo všechno 3x pomaleji než ráno. Ráno si proberte, co si pamatujete z předchozího dne a jděte podle plánu na další otázky.

• Každý má jinou metodu učení se. Nedoporučuji jen číst a čekat, co vám zůstane v hlavě. Vše si interpretujte vlastními slovy, jak byste to řekli u zkoušky. Někdo se učí nahlas, někdo poslechem, jiný si zase barevně podtrhává.

• Potřebujete mít mozek v dobré kondici, proto je nutné se dobře vyspat, žádný alkohol, protáhnout se, nezapomínat i na odpočinek, nějaké ty sacharidy (mozek jede na glukózu) a se sexem taky brzděte, jinak vám z hlavy všechno možné vyletí.

• Učení se vám může jevit jako ztráta času, obzvlášť když vám kamarádi posílají fotky, jak si kde užívají, je krásně a vy trčíte nad učením. Co do vzdělání investujete, tak se vám ale vrátí. Teď to chvíli vydržte a na užívání si už pak máte celý život. Nejspíš na to budete mít i víc peněz díky vyšší kvalifikaci.

• Nadmíra učení je pro vaší hlavu zátěž, proto si najděte aktivitu, při které jí vypnete. Může to být nějaký seriál, kniha, venčení psa, někdo uklízí celý byt. Odreagujte se, abyste se ze stresu a té spousty informací nezbláznili.
• Je úplně normální, že čím víc se učíte, tím spíš máte pocit, že nic nevíte. Nebojte se toho, jste na dobré cestě, ale pozor – v nejlepším se má přestat. Je to běžný pocit, protože do problematiky jdete hlouběji, až zjistíte, že rámec daného tématu je opravdu široký a pořád je co se učit (a to byste mohli dělat donekonečna). Ti, co vykřikují, že vše umí a všemu rozumí jsou buď géniové, nebo (v nejčastějším případě) naopak nepokorní chytrolíni, kteří ve skutečnosti ví prd.
• Podpořte se se spolužáky a lidmi, kteří prochází tím samým. Zjistíte, že jste na tom podobně, mnohdy i lépe.
• Den před zkouškou už to nehroťte, co jste nestihli doteď už stejně nedoženete. Maximálně si zablokujete paměť nebo s hrůzou zjistíte, co všechno ještě nevíte. Ale nevím, jaký jste studijní typ. Moje sestra byla schopná se naučit i na chodbě, když šla jako poslední na zkoušku. Někdo má dobrou krátkodobou paměť a umí zabrat jen pod tlakem, takže se rychle naučí, ještě rychleji to ze sebe u zkoušky vysype a už mezi dveřmi to zapomene. Já se sice vše učila déle, ale spoustu věcí si pamatuji dodnes.
• U některých zkoušek jsem věděla, že je buď dám, nebo nedám a na jedničku nemůžu ani pomýšlet, protože budu ráda, když vůbec projdu. Řídila jsem se heslem: "Do my best" a doufala, že to zkrátka bude muset stačit s vědomím toho, že jsem pro to udělala maximum.
• Závěrečné zkoušky berte spíš jako formalitu, kdybyste byli opravdu takoví tupouni, školu byste opustili už dávno. To ale neznamená, že podceníte přípravu a budete dělat ostudu.
• Pamatujte, že když vás zkoušející bude chtít vyhodit, tak to udělá. Látku, kterou učí, ovládá (až na vzácné výjimky) lépe než vy. Nemějte tedy strach, že budete za blbce. Pokud jste pro to něco udělali, půjdete ke zkoušce s větším klidem a zvládnete to!
• Komise např. u státnic se neskládá vždy z lidí, kteří vaší otázce úplně rozumí. Když budete v úzkých, mluvte alespoň o něčem, co s vaším tématem souvisí, ale hlavně mluvte! Naproti tomu zkoušející, který tomu rozumí dobře, pozná už po pár větách, jestli víte nebo ne. Proto máte potítko, abyste si vše sesumírovali a váš projev měl hlavu a patu.
• Uvědomte, si kolik lidí už zkušební komise viděla. Určitě nebudete největší blbec, který se tam kdy ukázal. Tréma dělá své a lidé stres zvládají různě. Dokázali to i jiní, tak proč ne vy?
• U zkoušky nemachrujte, není zde místo pro aroganci, ale pro pokoru. I kdyby v praxi bylo něco jinak, než vás učil zkoušející, řiďte se tím, jak to ve své knize uvádí on. Řekněte, co chce slyšet, o zbytku si raději myslete své a hlavně se nehádejte. To už vás vyhodí z principu jen za to, že jste arogantní egocentrický pitomec. To už je možná lepší plachá laň budící soucit, i když to také není ideální. Nejlepší je být tak akorát s výrazem: "Chytřejší než vy sice nejsem, ale učil jsem se a děj se vůle boží."
• Na zkoušku choďte zásadně hladoví, to vám to bude myslet nejlépe a nezaměstnáte tělo trávením. Buďte slušně oblečení. Tím myslím, že i když nějaké tepláky stály víc, než co má na sobě komise, tak to neocení. A dívky neukazujte víc než je zdrávo, i kdyby v komisi byli samí muži. Mnohé inteligentní pány to může urážet a pomyslí si, že toho v hlavě asi moc nemáte, když jim cpete prsa až pod nos. 
• Na taháky rovnou zapomeňte a hrajte fér hru. Je lepší toho říct méně než se nechat chytit, že podvádíte. U obyčejného testu je to trapas, nebo možná vyučující přimhouří oko, ale ke státnicím to nepatří a následky za to nestojí. 
• Nemyslete si, komise to také chce mít z krku. Když jim nedáte opravdu pádný důvod (mlčení jako ryba nebo dohadování se), proč by vás vyhazovali, když víte od všeho alespoň základ.
• Můžu mít sice spoustu rad, ale tvrdou práci za vás nikdo neudělá. Nezbývá než si sednout na zadek a učit se. Já vím, roztahovat mozek bolí a s přibývajícími léty je to čím dál horší. Také si připadáte o to hloupější o co víc je vám let, když u zkoušky něco nevíte. Nespoléhejte na štěstí, to přeje připraveným.

Až vše zvládnete, budete mít najednou spoustu volného času, který jste na začátku učení neměli a zoufali jste si, kde ho vzít. Možná vás nemine podivný pocit prázdna, že jste tomu věnovali tolik času a ve finále to během několika minut uteklo.

Nevyšlo to? Nestyďte se za to. Také jsem vám přiznala své trampoty s autoškolou. No a co? Žiju dál a svět se nezbořil. Nebyli byste ani první, ani poslední, komu se něco nepovedlo. Berte to jak to je, takový je život. Já vím, mě se to říká, když už mám svá školní léta úspěšně za sebou, ale také jsem si tím prošla jako většina z nás a dodnes se mi o tom zdá. Ráno se mi vždy uleví, že to byly jen zlé sny (nebo spíš vzpomínky) a jdu v klidu do práce, kde mi za mé vzdělání dobře zaplatí. Jak jsem prožívala přestup ze studií do práce popisuji v článku Práce vs. studium.

Přeji všem studentům pevné nervy, máte na to! A tomu věřte, protože když já můžu mít řidičák, tak vy to zvládnete taky.