Vlasy

Jsem majitelkou dětských vlasů. To znamená, že mám tři jemné blond chlupy v pěti řadách podobné těm miminčím. Jedinkrát jsem si obarvila (alespoň konečky) na oranžovo. Bylo to v sedmnácti letech a od té doby jsem podobné nutkání nezažila.

Se stříháním vlasů mám všelijaké zkušenosti a zážitky. Říká se, že kdo výrazně mění svůj vzhled a mění účes postupuje životní změnu. V pubertě jsem postupovala tolik životních změn, že mi vlasy ani nestíhaly dorůstat. Stříhala jsem si je se střídavými (ne)úspěchy sama.

Časem jsem se osmělila a začala navštěvovat kadeřnické salóny. V hlavě mi utkvěl jeden opravdu silný zážitek. Dokonce byl o něco silnější, než když mě táta v dětství stříhal na verandě podle kastrolu.

Jela jsem na voucher do Dejvic. Čekala jsem v zimě na paní kadeřnici. Se zpožděním přikvačila malá peroxidová osoba s křiklavou rtěnkou v tygrovaných legínách a zlatých botaskách. Po vyzvání jsem vstoupila do kadeřnictví, kde na zdech, které vpadaly jako z mramoru visela spousta certifikátů. Paní se dala do stříhání takovým stylem, až jsem se jí zeptala, kde se to učila, zda v Čechách nebo u nich doma. Bohužel jsem udělala kardinální chybu a mylně jsem jí přiřadila do země, která nebyla zrovna jejím domovem. Špatnou češtinou mi uraženě začala vysvětlovat odkud je (těsně vedle).

V zrcadle jsem viděla, jak rudnu a fyzicky se zmenšuji. Moje hlava se naopak nafukovala a vlasů bylo čím dál méně. Cvakání nůžek bylo v naprostém tichu ohlušující. Nůžky se rozevíraly víc a víc zvláště v oblasti mých krkavic, přičemž připomínaly sklapnuté železné pasti na zvěř. Každá minuta ubíhala jako hodina. Po nejdelším stříhání v mém životě jsem byla konečně propuštěna z kadeřnických spárů a jako ve snách jsem se vypotácela směrem k autu.

Tam už čekal přítel a zkoumavým okem zhodnotil výsledek. Vyprávěla jsem mu svůj zážitek a placák otevřenou dlaní do pleši (jak to mají někteří lidé s účesem jednoduché!) mi byl odpovědí. Poté se mě optal, zda jsem neprozradila souřadnice našeho bytu a to, že máme psa. Mé negativní odpovědi ho uklidnily a rozhodl se odvézt mě domů.

Po tomto zážitku jsem nějaký čas byla zeměpisným analfabetem s přerostlými vlasy (no jo, ale kdo to měl podle jména poznat odkud je? V práci mi to paní uklízečka Světlana naštěstí osvětlila).