Přerušovaný půst

Jelikož je to rok, co se stravuji stylem přerušovaný půst, mohu se s odstupem času podělit o zkušenost na tento dle mého názoru účinný a dobrý způsob stravování.

Nikdy jsem nebyla velkým příznivcem diet. Čím více o nich přemýšlíte, tím více na jídlo myslíte, trápíte se a přibíráte. Duševní pohoda je pro zdravé tělo nezbytná. Dieta hodně lidí dostane do stresu a většinou to končí chvilkovým odříkáním si, posléze přežíráním (jako náhrada za ušlý chuťový zisk) a následným nechvalně známým jojo efektem. Anebo se někdo může celoživotně omezovat a trápit hlady, což považuji za určitý druh masochismu. Domnívám se však, že toto se týká spíše lidí, které živí jejich vzhled a postava.

Většina z nás si alespoň některá životní období chce jíst co chce a kolik chce. Kdo se lidově řečeno rozežere, postupem času si roztáhne žaludek a po právu pociťuje hlad, přičemž dosáhnout stavu sytosti je čím dál těžší. Po ztrestání pekáče jídla a galonů pitiva se jedlík odkutálí za hlubokého odfukování na divan a nejlépe si dá šlofíka. Na jakoukoli aktivitu, ať už pohybovou, anebo duševní již nezbývají síly. Po vzbuzení si jedlík stěžuje, že je hladový a unavený, přičemž je jen rozežraný a líný.

Nikdy jsem se k nadváze naštěstí nedopracovala, ale s mým apetitem by k tomu moc nechybělo. Občas jsem po pořádném nášupu vypadala jako na počátku 2. trimestru těhotenství. Snažila jsem se o konzumaci kvalitní stravy, ale při dnešní nekvalitě i obecně známých zdravých potravin to nebylo jednoduché. Po jídle jsem byla spíše unavená a nafouklá než čilá a plná energie a bylo vcelku jedno, co jsem snědla.

Zamyslela jsem se tedy, kdy jsem začala nejvíc přibírat:

• Když jsem začala snídat. Ano, je to tak. Skoro všichni vám říkají, že máte snídat sám, obědvat s přítelem a večeři dát nepříteli. Možná to platí pro ranní ptáčata, těžko říct. Co se týká mě, nikdy jsem nebyla víc unavená, než když jsem se začala cpát hned po ránu. A to přišlo až v dospělosti, zejména s prací.
• Když jsem začala pracovat, jela jsem už delší dobu v bílkovinné dietě, takže jsem byla opravdu štíhlá. Časem jsem ale měla víc peněz na víc jídla než za dob studií a konečně jsem si dopřála to, co jsem si většinu života do té doby musela odpírat a začala jsem pěkně žrát, což samozřejmě nebylo vidět hned.
• Nepravidelnost jídla, spánku a vyprazdňování se na většině lidí zákonitě odrazí. Ve směnách jsem to nejednou pocítila. Také konzumace jídla ve stresovém pracovním prostředí mi ztěžovalo trávení víc než v pohodě doma.
  
• Zlenivěla jsem. Nebudu se tu jen vymlouvat na práci, stres, zpomalení metabolismu postupem věku atd. Ano, udělalo to své, ale kdo skutečně chce sportovat, čas si vždy najde. 
  
• V průběhu dne jsem často jedla malé porce. Tím jsem docílila pouze toho, že jsem se nikdy necítila dostatečně sytá a pořád jsem si nárok na hlad zdůvodňovala tím, že jsem vlastně za celý den nic pořádného nesnědla.
• Neřídila jsem se vlastním tělem, ale různými, často protichůdnými názory a radami na téma stravování. Obecně jsem nikdy neslyšela a nečetla tolik rozporuplných informací jako právě na téma zdravý životní styl, jaké jídlo je zdravé a čeho se vyvarovat.

A co to tedy ten přerušovaný půst vlastně je a jak jsem se o něm dozvěděla? Viděla jsem na toto téma video, které jsem cíleně nevyhledávala, ale dostalo se mi pod ruku, tak jsem si ho pustila. Tam jsem se dozvěděla, že je více způsobů, jak ho dodržovat a asi nejobvyklejší je ten, že ráno vstanete, nenasnídáte se, vaše první jídlo je oběd (takže řekněme v poledne), přičemž můžete jíst co chcete a kolik chcete, naposledy se najíte max. ve 20 hod a pak až do dalšího oběda nic. Takže máte časové rozmezí 8 hodin, kdy jíst můžete a 16 hodin půstu.

Video jsem sice zhlédla, ale vyvodila jsem z toho, že je to tedy pěkný blábol a nechápu, jak by mi to mohlo pomoci, když je to v podstatě proti obecně známým doporučením o jídle. Pak jsem si přečetla článek, poté ještě knihu a řekla si, že to zkrátka vyzkouším a až pak se teprve rozhodnu, jestli je to opravdu takový nesmysl, jak mi to připadá, anebo je to účinné.

No, mohu vám říci, že na mě to tedy rozhodně účinkovalo. Začátky ale byly krušné. Ráno jsem se vzbudila a za pár hodin už jsem měla hlad, po dalších pár hodinách jsem pociťovala závratě a následně jsem dala za pravdu rčení "šilhat hlady.” Jelikož nemám závislost na cukru, nedostavily se abstinenční příznaky ani výkyvy nálad. Namísto toho se ale dostavil vlčí hlad.

Když podle atomového času padlo poledne, na které jsem hladově číhala, vrhla jsem se na jídlo a co? Samozřejmě jsem se přežrala. Utvrdila jsem se v tom, že to určitě není zdravé a hladovět a pak se přejíst nemůže být cesta k ničemu. Zvykání si na tento režim mi ale trvalo opravdu jen krátce a žrací nálety jsem zopakovala asi ještě jen dvakrát a poté jsem si zvykla.

Vlčí hlad se do týdnu zmenšoval a zmenšoval (stejně jako bříško) až jsem ho zaznamenávala jen matně. Hodně mi pomáhalo plánovat si postní fázi na čas kdy chodím spát, pít čaj a hodně vody. Šlo tedy o to vydržet do oběda, což bylo nejhorší, hlavně v práci. Nejíst po 20 hod, než jsem šla spát už tak hrozné nebylo.

Časem se mi podařilo najíst se jen v poledne, poté v 17 hod a pak už se hlad nedostavil, i když jsem mohla jíst až do 20 hod. Pokud jsem šla na nějakou oslavu a chtěla jíst o hodinu déle, výjimečně jsem si to dopřála a o to delší interval půstu byl následující den s tím, že v den oslavy jsem začala jíst také o to později, abych dodržela 16 hodin půstu. Samozřejmě ve směnném provozu se mi vždy nedaří dodržovat intervaly na minutu, ale nikdy nejím v delším intervalu než v rozmezí 8 hodin.

Pokud vás to zajímá, na internetu je spousta odborných článků a videí, kde se lépe dozvíte jak na to. Mě přerušovaný půst vyhovuje v tom, že ho mohu skloubit s nepravidelnou prací, mohu jíst co chci, i když ne kdy chci a v jakémkoli množství, přičemž časem už jsem neměla takovou chuť na nezdravé jídlo jako dřív a měla jsem daleko víc energie. Půstem se mi také samozřejmě zmenšil žaludek, takže i porce byly postupně menší, což mě přirozeně dovedlo k větší střídmosti.

Vezměte si, že se najíte, ještě to ani nestihnete strávit (obzvláště ti, co se málo hýbou, mají zácpu a ani se každý den nevyprázdní) a už do sebe kdykoli v průběhu dne sypete další jídlo často nevalné kvality. Půstem si alespoň trávení odlehčíte a budete se cítit líp.

Každé tělo je jiné a na každého platí něco jiného. Také máme různé návyky, co se týká spánku. Oblast jídla považuji za podobně individuální, přičemž je důležitá pravidelnost, která neuvádí tělo do stresu. Já jsem více závislá na spánku než na jídle, proto jsem u toho vydržela.

Přerušovaný půst mi skutečně pomohl, ale nevím, jestli je vhodný pro každého, ale myslím si, že to stojí alespoň za vyzkoušení (pokud jste zdravý jedinec). Zdůrazňuji, že nejsem žádný odborník na diety nebo lékař. Jsem jen člověk, který to zkusil, tento životní styl si osvojil a osvědčil se mi. Asi jako jedna z mála věcí. S bílkovinnou dietou mám také dobrou zkušenost, ale nechtěla jsem jí držet celý život. Přerušovaný půst si naproti tomu do konce života představit dokážu.