Optimismus

O lidech ve znamení Střelce se říká, že jsou rozenými optimisty. Také se říká, že optimista je jen špatně informovaný pesimista. Optimista je rozhodně člověk, který zajásá, že přibral, protože do vany potřebuje méně vody. Jako optimistu si představuji člověka, který je rád, že se zdražily pohonné hmoty a může začít chodit víc pěšky. Optimista je zkrátka někdo, kdo si na všem špatném umí najít alespoň špetku něčeho dobrého.

Smysl pro humor. Ten k optimismu neoddělitelně patří. Rozhodně nejsvéráznější humor, který jsem kdy u někoho zaznamenala má můj otec. Coby Štír na nás neustále uplatňoval své trapitelské choutky a hojně nás vystavoval bizarním situacím. Časté byly bojůvky o jídlo. Když jsem jako dítě dostala nějakou sladkost, taťouch dělal všechno možné proto, aby mou skrýš vyloupil a mých mlsinek se tajně zmocnil. Pokud bych před ním otevřela plnou bonboniéru, sotva by si vzal jeden bonbón. Kradené bonbónky byly holt nejsladší aneb kradené chutná dvakrát.

Jednoho dne se na mém talíři vzácně ocitly hranolky. Ve strachu, že se stanou obětí taťouchova útoku, než si dojdu pro něco, co právě pípalo v mikrovlnce, jsem si hranolky bleskově spočítala. V tátově oku už jsem totiž zahlédla jeho typický poťouchlý výraz. Ten výraz značil, že právě vymyslel nějakou lumpárnu, kterou by dělat neměl, ale konečně má příležitost něco takového zrealizovat. Vždy před podobnými situacemi úplně ožil a skoro až zkrásněl. Pomyšlení, že si z někoho vystřelí mu vlévalo život do žil. Když jsem se tehdy od mikrovlnky vrátila zpět ke stolu, naskytl se mi pohled na taťoucha, který měl plnou pusu hranolek a zuřivě půlil ty zbylé.

Po takovýchto úskocích mi časem také otrnulo. Napálit taťoucha se mi nepodařilo téměř nikdy, ale o to byla pomsta sladší, když už se přece jen podařila. Když jsem se jednoho dne vrátila ze školy, měla jsem chvilku času a také hlad, než jsem se vydala do houslí. Když jsem v téměř prázdné lednici našla trochu slaniny, měla jsem z toho téměř až extatickou radost. Balíček jsem požitkářsky rozbalila, slaninu jsem si nevychutnala, nýbrž jsem jí do sebe bleskově naládovala a do mastného papíru pečlivě zabalila ohryzky od jablek. Na balíček jsem úhledně nalepila nápis anglická slanina, 200 g. Bylo mi jen líto, že už mi jel autobus a nemohla jsem být u toho, jak táta "slaninu" rozbalí. Máma mi to ale celkem barvitě vylíčila, protože jí táta zcela bez sebe volal do práce, aby jí vynadal, co to má znamenat?!

Takovýchto situací bylo v mém dětství bezpočet. A jak jsem tohle všechno přežila? Jen díky svému vrozenému optimismu!