Každý dobrý skutek...

Již delší čas nabádám své okolí ohledně nechtěné pomoci svým bližním, o kterou není žádáno (On je takovej hodnej, Využívání). Dnes se s vámi podělím o nedávný příběh z mého života.

Abych vás uvedla do obrazu: přítel mě proti mé vůli pravidelně obdarovává elektronikou. Měla jsem několik let notebook po jeho synovi, který dosloužil. Promptně mi sehnal Macbook, kde jak známo nejsou Windows. Předtím mi koupil malý tableto-počítač a mezitím jsem zdědila 2 iPady. Již dávno mi daroval chytré hodinky, které nosím jednou za měsíc a už mi vnucoval jiné (do analogových nebo digitálních nemusím řešit dobíjení i několik let, přičemž mě vůbec netrápí, že mě mé staré hodinky nebuzerují, jak málo kroků jsem udělala).

Snažil se mi (marně) vysvětlit, jak je skvělé, že na hodinkách vidím, jak mě takřka každou minutu někdo s něčím obtěžuje a jak je Macbook, kde vše funguje úplně jinak, než jsem byla doposud zvyklá, úžasný. Během krátkého časové období jsem zdědila jedny bezdrátová sluchátka, druhé mi zakoupil a třetí mi proti mé vůli již vnutil (obvykle hraje jen jedno, protože to druhé je vybité ačkoli je nabíjím současně, což považuji za technický zázrak).

Vše začalo tím, že jsem přišla ráno po 24 hodinové směně a druhý den jsem šla již na další 24 hodinovou směnu. Nebyla jsem tedy v nejlepší kondici. Během tohoto jednoho volného dne přítel využil mé přechodně snížené schopnosti bránit se technickému pokroku a přesvědčil mě, že potřebuji novou baterii do 2 roky starého iPhonu. Nechtěla jsem už tenkrát ani tento iPhone, natož novou baterii, ale budiž. 

Při výměně baterie byl však poškozen touchpad. Vzala jsem si tedy svůj náhradní starší iPhone, kde mám alespoň vstup na drátová sluchátka. Problém ovšem byl, že mi nefungovalo internetové bankovnictví, jelikož na novou aplikaci byl můj iPhone již starý. Za pár dnů mi ale měla přijít výplata a chtěla jsem mít kvůli poplatkům finance pod kontrolou. Na internetu jsem se dočetla, že nový Smart klíč nutný k přihlášení se do bankovnictví získám mimo jiné v bankomatu. Tam jsme se s přítelem statečně vydali. Statečná jsem byla ovšem jen do té chvíle, než mi bankomat sežral kartu. 

Takže jsem rázem přišla o mobil, internetové bankovnictví i o kartu. Na vteřinku jsem si připadala jako bezdomovec. Jak by řekla moje kolegyně původem z Brna, byla jsem na vývrat. Paní na pobočce banky, kde byl bankomat mi řekla, že ona mi starou kartu zablokovat nemůže, takže ani vydat novou. Mám si prý zavolat na telefonní číslo na bankomatu, kde mám kartu ať mi jí vrátí nebo zablokují oni, a že se jim to tu stává docela často, že bankomat kartu nevydá. To se mi zdálo zvláštní, přesto jsem tak 2x marně učinila. Bylo to asi jako když voláte na kurýrní službu, kde vám pustí hudbu, ale nikdo se tam s vámi nebaví.

Dříve jsem se vám svěřila s tím, že jsem něco jako Institucionální hňup. Před návštěvami bank, úřadů a podobných institucí si vyklepávám bobky z nohavice a najednou jsem se dostala nikoli vlastním přičiněním do takovéto situace. To, co mě naprosto dorazilo bylo to, že mi přímo v bance jejich zaměstnankyně odmítá pomoci. Nečekala jsem, že bankomat vlastnoručně rozebere a kartu vyprostí, ale že mi jí alespoň zablokuje a objedná novou. Naštěstí jsem šla k jinému zaměstnanci, se kterým jednal můj přítel, protože jsem byla pár vteřin před prasknutím a nemohla jsem už ani mluvit, poněvadž už jsem ze všeho byla hodně někde. Naštěstí mi bylo ve všem vyhověno bez dalších problémů.

Ve středu mi říkali, že v pátek budu mít svůj mobil zpátky (nestalo se). V neděli mi napsal nový mobilní operátor, že mi služby dál neposkytne, neb není z čeho strhávat. V pondělí mi měla přijít výplata (nepřišla). Přítel, který mohl v tu chvíli za vše mi operátora naštěstí vyřešil. Mimo poděkování jsem mu řekla: "Dík a už mi prosím tě nepomáhej!", což ho naprosto odzbrojilo, protože do té chvíle mě za nevděčnou technicky zaostalou morální zrůdu nepovažoval.

Přítel (kdo jiný) mě navíc pár měsíců zpátky přesvědčil k tomu, abych přešla k jinému mobilnímu operátorovi, kde budu mít více dat za méně peněz. Což způsobilo to, že jsem 3 měsíce platila operátorům oběma (starému i novému), protože jsem si číslo sice nechala převést a služby již nevyužívala, ale neřekla jsem výslovně na lince, že to ruším.

Přítel byl rozladěn, protože to přece myslel dobře! Chtěl jen novou baterii do mého iPhonu a lepší tarif, on mi kartu přece nesežral! Navíc se prý chovám jako jeho otec, kterému je přes 60 a rozčiluje se i u nové televize.

Z mého pohledu to bylo: "Tys mi vnutil nový mobil, baterku a operátora, a ještě na mě koukáš jak na trotla, co neumí s novými věcmi! Já s novými věcmi umím, ale chci si je sama vybrat, to je celé, netlač mě do něčeho, co nechci!"

Ve finále jsem musela telefon stejně reklamovat, protože měl po výměně displeje špatný dotek a foťák dělal rozmazané fotky. Takže ho přítel i s mým náhradním prodal a koupil mi rovnou nový. Jakmile jsem ho dostala, chytré hodinky mi poprvé napsaly, ať si dopřeji chvíli klidu, protože jsem ve velkém stresu. Vše se Smart klíčem začalo nanovo, ale na pobočku banky už mě nikdo nedostal.

Mám celkem stresující práci, ale musím uznat, že takovou škálu emocí jsem neprožila po několik let, navíc o svém volnu (takže zcela zdarma) a to vše za přispění mého bližního, který to nemyslel jak jinak než samozřejmě dobře.

Jaké z toho plyne ponaučení? Nikomu nic nevnucujte, nikomu nepomáhejte proti jeho vůli a nekupujte mi nic, co se musí nabíjet.

Přítel mi opatrně sdělil, že mi k mým drátovým sluchátkům (Kossy porty pro) objednal alespoň nové polstry. Nedá se nic dělat, někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní.