Dětské vzpomínky

Po zařazení se do pracovního procesu a porozumění tomu, jak svět dospělých umí být tvrdý a neúprosný (jak jinak) jsem pochopila, proč se Božena Němcová inspirovala k sepsání svého slavného díla Babička, kde se vrací do dětství. I já se často ve svých vzpomínkách vracím do svých dětských let, a ačkoli mi tehdy život řídili dospělí, nebyly to vůbec špatné časy (no…vlastně jak kdy).

Již od mateřské školy můj mladý, sotva vylíhnuvší se život, provázely patálie. Dnes by se tomu řeklo slušně trapasy, nebo spíše průsery. Kdo by to byl od něžného blonďatého stvoření čekal? Leč geny udělaly své (není nic snazšího, než svést to na rodinu).

Ve školce jsem vynikala ztrácením noční košilky (tenkrát v tom opravdu nebyl žádný podtext), oblékáním si punčocháčů obráceně (ani tam ne), neúmyslným rozbíjením hraček (děda byl naštěstí kutil a vše spravil) a praním se s kluky.

Do školky mě vodila maminka nebo mě vozil tatínek na kole. V domnění, že malá stříbrná řídítka jsou určená dětem, jsem je pevně a vytrvale svírala. Po namáhavém výstupu do kopce to tatínek zpozoroval a nevybíravě mi dal najevo, že to nejsou žádná dětská řídítka, nýbrž brzdy, a že takhle se do školky jen tak nedostaneme.

Po úspěšném doputování do školky jsem se obvykle pošťuchovala s chlapci a přemýšlela, s kterým půjdu na procházku za ručičku. Po cestě jsem vždy sebrala klacíček a celý den ho opatrovala pro tatínka (nejspíš jako odškodné za ztížené cestovní podmínky na kole), aby ho mohl použít na podpal do kotle. Pokud večer bylo doma teplo, považovala jsem to především za svojí zásluhu.

Pokud mě do školky vedla maminka, vše probíhalo bez problémů, jen se mi vybavuje to, jak divoce vlaji za její pracovní aktovkou a cestou ze školky jsem byla podrobena výslechu, co jsem měla k obědu, s kým jsem šla za ručičku a zda jsem po obědě spinkala. Poté jsem přeříkala básničky všech dětí ze třídy, které jsme se musely naučit na besídku i s hraným šišláním některých z nich. Občas se maminka v samém zmatku zapomněla učesat, vzala si pantofle, které nosila ke slepicím a v nichž jednou odešla i do práce, nebo si oblékla kalhoty obráceně (vidíte? Můžou za to geny!). Musela jsem tehdy číhat v šatně, aby se maminka mohla převléci.

Musím však uznat, že mě rodiče vždy poctivě vyzvedávali ze školky. Jeden tátův kolega totiž ve své světlé chvilce taktéž šel pro svojí ratolest, než mu bylo sděleno, že jeho dítko již druhým rokem chodí na základní školu. Tentýž kolega se postaral o pozdvižení u nás doma, když jsem ulehla s chorobou. Jelikož se maminka do práce nemohla tatínkovi dovolat, nechala zprávu u tohoto zodpovědného kolegy, který nechal tátovi na psacím stroji následující vzkaz: "Ivčo, volala mamka. Už ale nevím, co říkala, zdali onemocněla, či zemřela Ema.”

Nástup do školy základní nijak nezkomplikoval moje záškodnické sklony. Ačkoli musím zkonstatovat, že naprostá většina z nich probíhala naprosto mimo mojí režii a občas jsem ke svým "průserům" přišla jako slepý k houslím (na které jsem zanedlouho skutečně začala hrát). Občas jsem si u toho připadala jako náhodně přihlížející divák, než jsem ovšem pochopila, že původcem "zla" jsem, světe div se, já!

Například jsem v první třídě naprostým omylem zamkla naší vychovatelku v družině. Vysvobodila jí až moje maminka, která jí nesmělým odemknutím vypustila na svobodu, což připomínalo vypuštění Pandořiny skříňky, se vším utrpením světa. Vychovatelka byla z mě nepochopitelného důvodu velmi rozlícena a velice mi vyhubovala. Nechápu, proč, když okna byla v přízemí a mohla snadno přelézt a odemknout si.

Čím jsem byla starší, tím více podobných situací ubývalo. Vlastně pořád se nějaké úměrně věku objevovaly, ale už jsem dokonce byla schopná odhadnout, že něco není v pořádku (někdy mi došlo i co to je). Můj patáliemi protkaný život však nenesl jen samé strasti.

Moje máma nedávno potkala paní učitelku, která suplovala ve školce, kam jsem chodila. Ačkoli já si na ní bohužel nepamatuji, ona si na mě po čtvrt století vzpomněla (v dobrém!) a ptala se, jak se mám a co dělám, což mě potěšilo. Zdá se, že ač byly zážitky se mnou kladné i záporné, rozhodně jsem zanechala ve svém okolí silný dojem.