Atestační oslava

Zanedlouho mi vyprší závazek k zaměstnavateli, který mi poskytnul možnosti a finance k atestaci. Konečně po dlouhých pěti letech. Skoro mám chuť to zapít.

Stejně jako tenkrát, když se po peripetiích s koronou musel datum přesouvat, poté co byla v ten den zkouška zrušena. Já byla s nepořízenou nucena vrátit se domů s odkladem až se konečně ustanovil nový termín a mohla jsem v klidu odatestovat. Ačkoli zase tak v klidu to nebylo, protože od dob studií mi odumřelo několik miliard mozkových buněk. Některých i velice potřebných.

Tenkrát jsem po zkoušce měla zaslouženou oslavu. Byla nezapomenutelná. Škoda jen, že já na ní nebyla. To bylo tak. Přítel se s našimi sousedy rozhodl popít. Já odešla jako poctivá pracující na noční a co se dělo poté znám již jen z vyprávění.

Po vypití několika litrů alkoholu všeho druhu (žitná nesměla chybět) se všichni odebrali na lůžko. Přítel se ráno vzbudil a chtěl jít na záchod. S hrůzou však zjistil, že nemůže vstát, protože vůbec necítí nohy. Jelikož byl od pasu dolů ochrnutý, první, co ho napadlo bylo to, že ho ranila mrtvice. Když začal po chvíli uvažovat souvisleji, došlo mu, že v noci nezavřel dveře a proplížili se k němu naši pejsci Hubík a Maxík. Ti se na něj s láskou uvelebili a věrně ho zahřívali na nohou tak dlouho, dokud mu je zcela neodkrvili.

Poté se přítel konečně dostal na vytoužený záchod, kde došlo k evakuaci střev. Divné bylo ovšem to, že kýžený obsah byl rudý. Vzhledem k tomu, že se naši sousedi netají náklonností ke stejnému pohlaví, mrtvičný stav měl přítel to ráno již podruhé. Asi jako ve Slunce, seno…opili ho, znásilili ho! (přítel svými slovy: "Natrhli mi prdel.")

Naštěstí si cestou zpátky do postele všiml v kuchyni sklenice s nakládanou řepou, kterou pod vlivem alkoholu v noci zkonzumoval. A bylo po strachu. Naši sousedi se tomu velice smáli, když se jim svěřil, co ho napadlo jako první. Já se nesmála vůbec, když jsem si představila nejhorší.

Muži jsou jako děti. Na chvíli je spustíte z dohledu a už je problém (který se ovšem časem může přetavit i ve vtipnou historku) na světě.

Musíte se smířit s tím, že u některých významných životních událostí ani nebudete, i když jsou vaše vlastní.