Častým tématem mých článků a příběhů se v poslední době stal kocour Tommy. Musím uznat, že zcela právem, neboť život s ním skýtá mnohá potěšení. Někdy velká a jindy ještě větší.

Kdo mě zná ví, že jsem vždycky měla raději párek než sýr, pivo než víno a psy než kočky. Přesto mi jakýmsi neplánovaným a v podstatě náhodným způsobem vstoupil do života kocour Tommy.

Jak jsme takovou v podstatě šťastnou náhodou přišli ke kocourovi Tommymu jsem vám již psala. I o tom, jak se projevuje jeho zvířecí náklonnost. Byla jsem připravená na to, že soužití s buldočkem a kocourem dohromady, navíc v malém bytě, možná nebude jednoduché. Na co jsem ovšem připravená nebyla jsou noci plné vášně s Tommym.

…nebo kocoura, kašmírový svetr a zkuste nedostat infarkt až vám do něj udělá díru.

Ten den začal jako každý jiný příjemný letní den, kdy máte volno. Vlastně celý víkend se nesl v pohodovém duchu a neděli jsme zakončili obědem u kamaráda George, který se po 9 letech strávených v Čechách rozhodl vrátit se domů, do Winnipegu v Kanadě (to upřesňuji pro ty, kteří měli zeměpis podobně jako já jen na základce).

"Koupit psa je jediný způsob, jak získat za peníze lásku."

Pořídila jsem si psa. A nejen jednoho. Přála jsem si ho od dětství, ale rodiče se o něj starat nechtěli a po dvou marných pokusech to vzdali. V dětství mi malý jezevčík, kterého táta našel na kolejích, a kterému jsme poskytli azyl, vyškubnul náušnici z ucha. O pár let později, to mi bylo 7 let mě pokousal babiččin pes do...

Tentokrát jsem měla doopravdickou dovolenou, ne jako v Thajsku! To ale bohužel obnášelo to, že jsme museli dát pejsky na hlídání k mojí kamarádce (shodou okolností bývalé manželce mého přítele). Ač jsem věděla, že v domě se zahradou se budou mít lépe než v pražském bytě, i tak se mi stýskalo jen co jsme vyjeli z jejich náhradního domova.

Se zvířaty mám spoustu krásných zážitků. Měla jsem je ráda již od dětství. U rodičů jsme chovali králíky, krůty, slepice, prase, kozy, ovce, psy a přechodně i kočku. Tato zvířata jsme neměli všechna najednou, ale i tak jsme si s nimi užili své.

Jelikož jsem před lety napsala povídku o životě se Smraďochem (neustále dostávám dotazy, zda opravdu nejde o mého přítele), rozhodla jsem se napsat i o mém druhém psíkovi jménem Hubert. Někdo by totiž mohl namítnout, že prvorozeného bílého slušně vychovaného a vycvičeného Maxíka mám raději než líného tlustého tmavšího povaleče Huberta. Jelikož bych...