Abych vám nejprve osvětlila, jak jsem byla zvyklá slavit jako dítě. Ten šťastný, který měl buď svátek nebo narozeniny byl poctěn tím, že měl buď slavnostní oběd (většinou doma), nebo chlebíčky a různé drobné pochutiny v rámci oslavy.

Občas se mě někdo zeptá, jak jsem se dostala ke psaní. Když se nad tím zamyslím, tak vlastně docela přirozeně. Oba moji rodiče měli vždy na sloh a český jazyk vlohy. I moje sestra je slohově velmi zdatná, ačkoli má poněkud "brutálnější" smysl pro humor než já, který máme po otci.

Čas od času máme s přítelem zhůvěřilé nápady. Rádi se mučíme saunou, bezmasými pátky a otužováním se v ledové kádi na terase, abychom si posléze mohli užívat příjemných teplot a přemíry masa.

Dnešní téma bude možná pro někoho nezáživné, ale podle mě je důležité na to poukázat, obzvláště dnes, v Den Země. Nejsem sice žádný eko-bio maniak, ani odborník přes odpady, ale domnívám se, že člověk by se měl o místo, kde žije starat. Ať už jde o vlastní tělo, dům, zahradu nebo v širším měřítku planetu.

"Děti nepatří do kavárny, jsou-li však již v kavárně, musí se slušně chovat. Nechovají-li se slušně, nemohou za to děti, ale rodiče, kteří je řádně nevychovali. Nevychovaní rodiče nepatří do kavárny."

Kdysi mi moje paní učitelka na 2. stupni základní školy dala kartičku s jediným slovem - NEOČEKÁVAT. Sama pro sebe si jí nadepsala, aby si tak často připomínala, jak pošetilé je čekat něco víc. Zjevně ze mě vycítila má velká (a jak se později i ukázalo) zcela zbytečná životní očekávání.

Dovolím si tvrdit, že jsme jako Češi celkem nespokojený národ brblalů. Uvědomila jsem si to zejména na dovolené v Dánsku. Proto mám cestování ráda. Umožňuje nám přehodnotit naše vzorce myšlení, které si v určité společnosti a stylem života vytváříme a žijeme v nich.

Nikdy jsem nebyla velkým příznivcem diet. Čím více o nich přemýšlíte, tím více na jídlo myslíte, trápíte se a přibíráte. Duševní pohoda je pro zdravé tělo nezbytná. Dieta hodně lidí dostane do stresu a většinou to končí chvilkovým odříkáním si, posléze přežíráním (jako náhrada za ušlý chuťový zisk) a následným nechvalně známým jojo efektem. Anebo...

Proč a jak jsem vůbec začala dodržovat bezmasé pátky? Vzniklo to kdysi v dětství. Moje babička v pátek nejedla maso z křesťanských důvodů, a pokud jsme byli u ní na návštěvě nebo na prázdninách, museli jsme to dodržovat s ní. Vrátila jsem se k tomu v dospělosti, když jsme se s přítelem usnesli, že jíme maso téměř každý den, a...

"Sebe samého zná každý nejméně."