To ráno začalo dramaticky. Přítel vstal jako vždy jako první a otevřel dveře do chodby. Kromě typického buldočího chrochtání, funění a prdění se ale už nic neozvalo. Žádné táhlé naštvané mňoukání, dožadování se masa, ba ani mazlení.

Na tento výraz mě přivedl přítelův syn. Naprosto tím vystihnul našeho omšelého starého kocoura. Jestli naši buldočci měli vizáž zdegenerovaných šlechticů, tak náš kocour Tommy je absolutní aristokrat především duší. Jako správný zástupce své třídy se nikdy za nic neomlouvá a nikdy nic nevysvětluje. Párkrát se trochu podivil, ale až na to je...

Vím, co se o buldocích obecně vypráví. Roztomilí (tedy jak pro koho), tvrdohlaví (pro všechny), legrační, uprdění a s poněkud namrzlým vedením. Už možná ale nevíte, jací jsou to urážlivci, žárlivci a citoví vyděrači.

Nikdy jsem nesdílela obecné rčení, že kočky jsou falešné. Vždyť kdo je upřímnější než ten, kdo vám dá jasně najevo, že nestojí o vaši společnost a přijde si, kdy chce on? Přesto jsem vždy preferovala psy. Psi jsou pro mě jako chlapi, je s nimi jednodušší domluva. Kdežto kočky jsou jak ženské. Nikdy nevíte, na čem u nich jste, jsou...

Vánoce se kvapem blíží a vás možná nenapadá, co svým blízkým nadělit pod stromeček. Že už všechno mají? Vidíte, máte skvělou příležitost udělat dobrý skutek a podpořit někoho, kdo takové štěstí nemá. Jak a koho už je na vás, ale popíši vám, jak podporujeme my.

Už před časem jsem se vyjádřila na téma Facebook. Nejsem stále velkým zastáncem sociálních sítí, ale na něco dobré jsou. Tím, že jsem se neplánovaně stala majitelkou kocoura, stala jsem se současně s tím (a to už zcela plánovaně) členem kočičí skupiny na FB.

Kocour ode mě dostal na prdel. Ano, je to tak. Tommy během několika vteřin dokázal to, o co se jiní ve vědě snaží již léta, a to je překročit rychlost světla. Touto rychlostí totiž rozebral toast, který jsem si připravila na zapečení. Hravě odmrštil cibuli jako nepotřebný plevel, psovi hodil sýr, protože je kámoš a do sebe začal neuvěřitelnou...

Šla jsem takhle ráno vyvenčit našeho buldočka Maxíka, když v tom se mi připletla do cesty rodina na kolech. Dva chlapečci školkového věku, netrpělivý až zuřivý tatínek manažerského typu a submisivní maminka.

…nevěříte? Já už ano. Máme totiž doma jednoho odboráře až z daleké Kanady. Jazyková bariéra mu však vůbec není na překážku a vytrvale nás buzeruje. Když k tomu přičtu jeho jedinečnou vizáž označila bych tento pohled přípravou na peklo. Čistit po něm záchod to už je peklo rovnou.

Jedna z prvních věcí, kterou jsem udělala, když jsme přivítali nového člena rodiny byla pomsta za novorozence. Nebojte se, nejsem žádný Herodes. Pouze jsem všem, kteří mě bombardovali fotkami svých ratolestí poslala množství kočičích fotek našeho Tommyho. Těm, kteří to slízli i bez mimin se omlouvám (zpětně mi fotky na oplátku posílat nemusíte,...