Občas mám takové období, kdy mě něco velmi nadchne a zajímám se o vše možné ohledně daného tématu. Již jsem si prošla italskou, egyptskou, starořeckou a habsburskou érou, abych se přesunula až k dalekému Japonsku.

Blíží se nám říjen a s tím i Mezinárodní den kávy, který je 1. 10. Potěší to mého přítele, neboť káva je jednou z jeho vášní. Možná tou vůbec největší. Vypije za den většinou 3 s kofeinem a jednu bez (někdy i nahoře bez, ale to jen večer). Být to na něm píši jen a jen o kávě. Už...

Je podzim, s tím se dny zkracují a noci jsou dlouhé. Nastává zvláštní mezidobí, kdy nemusíme zapínat klimatizaci ani topení (alespoň na pár dní). Na spoustu lidí padá podzimní splín a vlivem úbytku sluníčka i deprese. Velká dovolená je většinou za námi a nastávají časy dešťů a teplejšího oblečení.

Čím jste chtěli být, když jste byli malí? Já vším možným. Nejdřív princeznou, po přečtení knih od Jamese Herriota veterinářkou a v neposlední řadě i překladatelkou, zlatnicí nebo krupiérkou.

Mládí nebo stáří, to je věc ošemetná. Kdy to vlastně začíná? No, jak u koho.

Znáte toto velikonoční pořekadlo? Já ho neznala spoustu let. Prozradil mi ho až můj současný přítel. Jelikož se dárkům obvykle nevyhýbám, přijala jsem tedy tradici, že se musím na Velikonoční pondělí nechat obdarovat, aby mě nepokakal beránek. Domnívám se, že je to spíše jakýsi imaginární bratranec zlatého prasátka, kvůli kterému jsem nucena na...

Také jste jako malé děti měli rádi překvapení? Můj přítel ještě jako chlapec školou povinný překvapení vůbec rád neměl. Rodiče ho několikrát napálili s tím, že pojede k babičce na prázdniny. Celý dychtivý tam přijel, ale nadšení ho přešlo, když zjistil, že bude sbírat brambory a jezdit na dřevo. Nebyl v tom ale sám, bylo jich tam dohromady 11...

Spánek je tak důležitý, že má dokonce i svůj den – 21. 3., což je Mezinárodní den zdravého spánku.

Asi se divíte, co bych vám tak já mohla vyprávět o vojně. Zkušenosti s ní nemám, ale můj přítel má odsud různé zážitky a historky. Když ho dnes vidím pohybovat se v naší kuchyni, chápu, že jedny z nejsilnějších dojmů z vojny musel nabýt právě zde - v kuchyni. Působí v ní totiž asi jako já u ponku v dílně...

Přítel často říká, že by zavedl zpátky vojnu. Pak se obvykle zamyslí a dodá, že by tam poslal nejen svého syna, nýbrž i dceru. Vážím si toho, že se na rozdíl od jiných vojně nevyhnul a neohroženě se vrhnul do boje s loupáním brambor, cibule a sníženými hygienickými podmínkami.