Vzpomínám si, jak mě před lety přítel na Valentýna potěšil už v noci. Byl naprosto vzorný a téměř vůbec nechrápal. Kdo žije s někým, kdo chrápe mi potvrdí, že je to jedna z nejromantičtějších věcí, která se dá v noci prožít – nerušeně se vyspat.

Minulý týden nastal po čase zase jeden z těch dní, který nám dal na srozuměnou, jak jsme civilizací zhýčkaní slabí a bezmocní. Ano, asi půl dne netekla v ulici voda. To by nepotěšilo nejspíš nikoho, ale náš den to celý ovlivnilo.

Nenechte se mýlit. Nebudu vám dnes psát o tom, jak přítel cestoval, nýbrž o tom, jak mě na 10 dní nechal doma a s manželem mé kamarádky (ano s tím Slezanem) odjel za polární kruh (moje matka to mylně nazývá Aljaška, ale co, zima je tam taky).

Není to tak dávno, co jsem vám psala o příteli a jeho hubnoucích tendencích (Jak přítel (z)hubnul, Příchod Milana). A už tu máme toto téma znovu.

S přítelem se hádáme zcela minimálně, ale když už, tak je to velice rychlé, zbytečné a kvůli naprosté hlouposti. Nedávno jsme se kupříkladu domlouvali, kam půjdeme na oběd…

A máme tady máj – lásky čas. Jestliže jste zadaní, chca nechca vás časem nemine nějaké to výročí. Pro někoho dlouho očekávané, pro jiného trochu obávané (tím myslím ty, kteří si nepamatují důležité dny – v překladu muže). Kdo by si stíhal všímat mezi všemi těmi narozeninami, svátky, Vánoci, Valentýny a jinými významnými dny ještě nějakého výročí?...

Nevím, na kolik věříte horoskopům. Já celkem ano, i když ultimátní pravdu jim nedávám. Narodila jsem se ve znamení Střelce a většinu života jsem se za to styděla. Tvrdí se o nás totiž, že jsme všechno možné, jenom ne normální (slyšela jsem dokonce i výrok, že populace se dělí na lidi a na Střelce). Mimoto se o nás také říká,...

…že můj přítel je častou mnohdy komickou figurkou v mých příbězích. Vždy se mě ptá, jaký článek kdy vyjde a zároveň s tím se ptá i na to, zda bude zase za blbce. Abych se mu trošku revanšovala napíši vám o něm dnes také něco pěkného (pro změnu).

Co si budeme povídat, ženy mají porozumění vůči ostatním poněkud lepší než muži. Je to nejspíš tím, že se jako matky musí vciťovat do svých dětí, aby pochopily jejich emoční pochody a soucítily s nimi, když mají bolístky.

Pocházím z malého města (7 tisíc obyvatel) a vždy jsem v tom spatřovala mnoho výhod. Jednak jsem měla skvělou dostupnost (škola, lékař, pošta, obchody, kroužky, kamarádi) a jednak jsem to měla blízko do přírody a díky velké zahradě jsem byla obklopená přírodou vlastně pořád.