Možná jste si všimli…

…že můj přítel je častou mnohdy komickou figurkou v mých příbězích. Vždy se mě ptá, jaký článek kdy vyjde a zároveň s tím se ptá i na to, zda bude zase za blbce. Abych se mu trošku revanšovala napíši vám o něm dnes také něco pěkného (pro změnu).

Pro lepší přiblížení vám níže popíši skutečnou situaci, která se stala. Nejdříve tak jak by probíhala s jakýmkoli jiným přítelem a poté tak jak skutečně proběhla s tím mým.

Rozhovor s imaginárním přítelem:

On: "Tak co děláš?"

Já: "Mám dovolenou a žízeň."

On: "Tak se napij."

Já: "Nemůžu, vodu mám vedle."

On: "Tak si tam dojdi."

Já: "Nemůžu, mám dovolenou!"

On: "To je nemoc?"

Já: "Ne, ty seš nemoc. Se mě příště neptej co dělám, když tě to nezajímá!"

Rozhovor s mým přítelem:

On: "Tak co děláš?"

Já: "Mám dovolenou a žízeň."

On: (zasměje se) "Proč jsi mi nenapsala?" (zároveň s tím už jde pro vodu)

Vidíte ten rozdíl? V 1. (nesprávném) případě jsme svědky toho, že máte dovolenou, žízeň a vola. Přitom to, co jste chtěly byla voda.

V 2. (správném) případě máte dovolenou, vodu a přítele, který vám sice lehce vynadá, proč jste své potřeby nehlásila včas (což si neberete osobně a rychle to přejdete), ale promptně vám vyhoví.

Ptala jsem se ho, co pozitivního o sobě by si přál zveřejnit. Cituji odpověď: "To bylo takovejch situací, kdy jsem byl úžasnej, ale zrovna teď ti nevim…"

Zato já vím. Nejvíc si na svém příteli cením toho, že snese můj smysl pro humor. Co snese? Má ho podobný a každý den se spolu zasmějeme. Kdyby ho totiž situace, která mě rozesměje urážela a měli bychom úplně jiný způsob myšlení, tak by to asi moc dlouho nefungovalo.

Uvedu vám zde jiný případ našeho rozhovoru:

On: "Chceš kousek okurky?"

Já: "Ne, díky."

On: "Chceš celou okurku?"

Já: "Ne."

On: "Poslyš, chceš ty vůbec tu okurku?"

Ano, naši nejbližší to s námi myslí dobře a většinou umí odhadnout, co zrovna potřebujeme. Tak zaplať pánbůh, že je máme…(s okurkou i bez).