Žehlení

Jistě i vy máte nějakou oblíbenou domácí práci, u které částečně relaxujete, vyčistíte si kromě koupelny i hlavu a tato činnost vás povznáší. Pak jsou bohužel i domácí práce, kdy vás pouhá myšlenka na ně vyčerpá.

Moc ráda vařím a baví mě věšet, třídit nebo skládat prádlo. Uklízení mě nebaví vůbec, ale uznávám, že je potřeba čas od času vygruntovat. Co ale nemám ráda a považuji to za ztrátu času je žehlení.

Když jsem byla dítě, žehlila jsem nejdřív kapesníky a utěrky, pak kalhoty a trika a nakonec košile. Těch naštěstí moc nebylo. Doba strávená žehlením se mi zdála nekonečně otupující. Kdo vymyslel telenovely nejspíš věděl proč. Tato činnost se k mozkovému restartu dokonale hodí, a to nejlépe za doprovodu Esmeraldy a José Armanda.

Moje babička měla žehličku, do které dávala nahřátá tělíska (z čehož jí zbylo jen jedno) a žehlila na stole v kuchyni. Já žehlila na prkně k tomu určenému napařovací žehličkou a výsledek nebyl lepší. I když jsem na prkno tlačila až vrzalo, stejně jsem jednu košili nevyžehlila dřív než za 15 minut.

V dospělosti jsem si pořídila kombinovanou pračku se sušičkou a žehlení vyhodnotila jako zbytečnou domácí práci. Alibisticky jsem si to zdůvodnila tím, že když něco hezky složím a uložím do skříně, žehlení je zbytečné.

Přítel ale nosil košile, takže jsem se trochu vzmohla a žehličky se chopila. Žehlení jsem odkládala, dokud to šlo. Vyprané košile se ale hromadily a hromadily až to začalo iritovat i mě - jinak mírumilovného a žehlení vzdorného člověka. Vyndala jsem proto prkno, žehličku zakoupenou v akci a jala se žehlit. K tomu jsem si pustila celovečerní film a otevřela láhev ginu. Film skončil, gin mizel z láhve, ale košile ubývaly zoufale pomalu. Zapnula jsem si další film, začala s dalšími košilemi a s ginem jsem musela začít brzdit, abych si nezačala žehlit i vlastní ruku.

Poté co jsem viděla 3 celovečerní filmy a vyžehlila dohromady 30 košil a halenek, musela jsem navzdory svojí hladince zkonstatovat, že můj život už nebude jako předtím a tento čas už mi nikdy nikdo nevrátí.

Přítel byl po celou dobu doma se mnou a rychle zhodnotil, že je lepší zakoupit nežehlící košile z nemačkavého materiálu než žít s alkoholičkou. Koupil si tedy ruční napařovačku a občas si něco (např. při cestování) rychle přejel sám.

Časem jsem si řekla, že ještě něco vyžehlím, ale stalo se nečekané - v žehličce mi zplesnivěl zbytek vody. Brala jsem to jako znamení (pověrčivá normálně nejsem - jen když se mi to hodí).

Jedna rada na závěr: nebuďte příliš dobří v něčem, co ve skutečnosti nesnášíte. Nechystám se jet na olympiádu v žehlení, tudíž tuto činnost ráda přenechám těm šťastlivcům, kteří na to mají čas, chuť a dělá jim to radost.