Zachraň se, kdo můžeš

Šla jsem takhle ráno vyvenčit našeho buldočka Maxíka, když v tom se mi připletla do cesty rodina na kolech. Dva chlapečci školkového věku, netrpělivý až zuřivý tatínek manažerského typu a submisivní maminka.

Kluci se motali jak vítr v bedně, jeli, když měli stát a padali, když měli jet. Mladší se dal do řevu, protože nemohl vstát, jak přes něj kolo nešikovně spadlo a tatínek, který už byl v silnici vypadal jako brunátný šéf, který by nejradši všechny tři na hodinu propustil a odjel někam hodně daleko na dlouhou dovolenou.

Soucitně jsem se podívala na maminku, která ani nedutala a měla výraz, že může za vše, dost možná i za globální oteplování. Nebo minimálně za to, že porodila dva nemožné rozmazlené nesportovní smrady, se kterými její manžel evidentně není spokojen. S povděkem jsem se podívala na Maxíka a říkala si: "Ty moje zlatíčko, venčíš se ukázněně, neválíš se tu, psí pubertu už máš dávno za sebou a jednou mě nešoupneš do důchoďáku. Nebudeš mít nemoci, kvůli kterým budu meškat v práci, v noci mě necháš vyspat a vytahaný břicho budu mít maximálně z přemíry jídla."

Pak jsem přišla domů, spokojená tak nějak se vším, ale zákeřný smrad mě podrazil v kolenou již ve dveřích. Potlačila jsem touhu otočit se a potřebu zvracet. Překonala jsem se však a nesměle vstoupila dál. Pomalu jsem cestičku lemovanou kočičími hovínky následovala z chodby přes kuchyni do pokoje až do postele. I po křížové cestě by se mi šlo lépe.

Kocour na mě vyskočil zpoza rohu a nasraně na mě zařval. To se mi zdálo dost nemístné vzhledem k fekální scéně, kterou v bytě vytvořil. Když jsem si přetlumočila jeho výtky do lidského jazyka pochopila jsem, že když si říkal o hovězí kapsičku, myslel to vážně.

Vzpomněla jsem si na inženýrku Tejfarovou, jak Miluně říká: "Prosím tě udělěj mi kafe nebo se z toho picnu." Šla jsem si ho opravdu udělat s tím, že si ho vypiji na terase (v bytě se stejně nedalo dýchat). Kocour mezitím začal olizovat smetanu do kávy a pes na mě vrhal vyčítavé pohledy, protože mu den předtím došly kapsičky a ještě nedostal svou ranní nálož masa ve šťávě.

Před všemi jsem utekla a zavřela se s kávou na terase. Dosedla jsem na sedačku, která přes noc navlhla. V tu chvíli mi strašně chyběla ta maminka na kole, kterou bych mohla seřvat.