Z tepla domova fandím provizoriu

Přítel vždy miloval cestovní provizoria. Jestli ho něco donutí zakoupit nějaký výrobek, stačí na to dát sleva/akce/výprodej a cestovní a jde domů o 15. termohrnek bohatší.

Všechno to začalo právě kvůli cestování. Díky výpravě za polární kruh spal v autě a nakoupil si pro tyto účely vše možné (i nemožné). Spaní v autě ho uchvátilo natolik, že chtěl podnikat výlety po Praze a jejím okolí s lůžkovou úpravou nebo nejlépe venku úplně. Ideálně by se vykoupal v rybníku a zažehnul malý plynový vařič k ohřátí ulovené večeře. Pak by přenocoval v pytli na zemi jak vandrák. To vše v merino oděvu a s čelovkou na hlavě.

Za vidinou dobrodružství mě vylákal na pohodlnou a pohodou projížďku. Kladl mi na srdce, že si mám na sebe vzít něco skutečně pohodlného. Z toho důvodu jsem se ocitla v Letňanech na Mekáči v pyžamu z Lidlu. Pokud jste tam nedávno spatřili divnou ženu v červeném flanelovém pyžamu, přes které měla červenou péřovku a cpala se čízem – ano, byla jsem to já.

Poté mě přítel odvezl k parku u Billy a v autě jsme z matrace sledovali film. Popíjela jsem z termohrnku čaj a posléze jsem byla v poloze naznak (jako čerstvá nebožka) odvezena ku domovu. Musím uznat, že to bylo pohodlné. Pes, který cestu absolvoval s námi nás zahříval směsí dusíku, metanu a dalších plynů.

Přítel se vůbec nebojí, že by se kdy stal bezdomovcem. Pilně na to trénuje při jakékoli příležitosti. A já mu ze své postele s matrací s paměťovou pěnou a vyhřívací dečkou neúnavně fandím.