Třídenní očistný půst

Čas od času máme s přítelem zhůvěřilé nápady. Rádi se mučíme saunou, bezmasými pátky a otužováním se v ledové kádi na terase, abychom si posléze mohli užívat příjemných teplot a přemíry masa.

Jeden z nápadů poslední doby bylo to, že si dopřejeme třídenní očistný půst, při kterém budeme požívat pouze šťávy. Ty jsme zakoupili již namíchané. Sestávaly ze snídaně, oběda, svačiny a večeře. Jelikož se stravuji metodou přerušovaného půstu, začala jsem snídaní, ale až v čase oběda a pokračovala v intervalech 2-3 hodin.

Přeloženo do jazyka hladového člověka šťávy byly předražené šlichty, které v některých případech jako zvratky jen vypadaly, v jiných tak dokonce i chutnaly. Rychle jsme přišli na to, že oranžové, červené nebo růžovo-fialové obsahy lahviček jsou celkem poživatelné (nikoli chutné), naproti tomu čím zelenější, tím nemilosrdnější obsah ukrývaly. S garcinií, acerolou a spirulinou jsem se musela blíže seznámit, protože jsem netušila, co to od toho mám čekat.

Ve škole jsme se učili, že hlad začíná v žaludku a postupuje jícnem nahoru. Můj hlad stoupal pomalu až do hlavy, která mě bolela a zakrátko zachvátila celé tělo. Chvílemi na mě šly až mdloby a večer po prvním dnu jsem měla tak lítostivou náladu, že kdyby přítel řekl, že v tom pokračovat nebudeme, vůbec bych se tomu nebránila. On se ale rozhodl mučit nás dál, takže jsme v hladovění pokračovali.

Druhý den jsem si zvykla na konstantní únavu, ale postupně se to přehouplo k pocitu odlehčení a větší energie. Chodila jsem často močit, jinak vyprazdňovat po čemsi nazelenalém nebylo už co. Hlad byl natolik přítomný až jsem ho prakticky přestala vnímat.

Nikoli však přítel. Nevykročil ze své komfortní zóny, ale byl z ní surově vykopnut s prázdným chlebníčkem navrch. Měl zbystřené smysly jako upír a choval se, jako by byl neustále za volantem, tzn. že reagoval velice rychle, netrpělivě a nahlas, obzvláště, když náš buldoček a sphynx chtěli nakrmit.

Trochu mi pomáhalo pití bylinkových čajů, teplá sprcha a kvalitní spánek. Přítel byl statečný den první, ale ten druhý, kdy už jsem se se situací smířila on naopak klesal na mysli společně s hladinou cukru v krvi. 90 % jeho témat zahrnovalo: na co má chuť, má děsný hlad, ty hnusy se nedají pít, co sníme až budeme moct normálně jíst a na co jsme se to zase dali.

Třetí den byl nejméně hrozný, protože už jsme měli vidinu jídla druhý den. Sice bez masa a pro mě až v poledne, ale břišní orgány jsem měla natolik smrsklé, že i představa mandarinky ve mně vyvolávala téměř extázi.

Když se psychicky srovnáte s tím, že se nemáte ohledně jídla 3 dny vůbec na co těšit, přežít se to dá. Bohužel vás neutěší ani to, že nemusíte vařit a nakupovat. Jsou ale určitě i větší výzvy, třeba pobyty ve tmě, cvičit každý den nebo dělat s malými dětmi domácí úkoly z matematiky. 

Třídenní tortura skončila a navázala nám na bezmasý pátek. Oslavili jsme konec hladu letními Vánoci (Alzák by měl radost) a udělala jsem poctivý jihočeský (mastodontní) bramborový salát s tím, že řízky si dáme v sobotu.

Ano, máme se tak dobře, že jsme si museli hlad draze koupit. Doporučuji to všem. Nezaručuji, že se vám otevře nová sféra bytí (ačkoli halucinace z hladu nevylučuji), ale očistíte se, možná si sáhnete na dno, budete si víc vážit jídla a budete mít nadhled nad všemi těmi přízemními nenažránky, kteří podle slov Mařenky Škopkové neví samou roztažeností, co by do tý huby dali.