Tak už ale jeď!

Dnes mě můj druh osočil z toho, že jsem již dlouho (asi 2 týdny) nevytvořila žádnou literární hodnotu. Nyní to tedy v jeho prospěch napravím a popíši vám jeho zážitky coby řidiče. Málokdy jsem zažila lidi v tak vypjatých chvílích a s takovými návaly agrese jako právě za volantem. Občas ještě ve frontách a na úřadech, ale to je oproti tomu býti účastníkem dopravního provozu slabý odvar.

Nedávno mě přítel vyzvedával v práci. Pán, který chtěl do stejné ulice zacouvat náklaďákem mu začal hlasitě nadávat. Jelikož měl přítel stažené okénko vše si pěkně vyslechnul a jal se nevrlého řidiče usměrnit. Mého druha však nerozlítilo toliko to, že byl opakovaně a nahlas nazván debilem nýbrž to, že mu úplně cizí člověk tykal.

Taky se vám někdy stalo, že jste někde zaparkovali, vrátili jste se k autu, ale ono tam prostě a jednoduše nebylo? I můj přítel si prožil tento infarktový zážitek. Okamžitě začal jednat. Zmobilizoval ostrahu i policii a začalo pátrání. Netrvalo dlouho, neboť auto stálo zcela v klidu zaparkované přesně na tom místě, kde ho jeho majitel zanechal jenom o patro výš. Zakoupil tedy pátracímu týmu kávu a potupně odjel.

Jindy zažil na parkovišti dokonce i napadení, kdy do něj cizí auto zákeřně zezadu najelo. Otočil se a začal nadávat, kdo mu to usiluje o život, když v tom zjistil, že to, co do něj strčilo bylo zrcátko, které chtěl v tu chvíli vzteky urvat. Za několik okamžiků mu však došlo, že je to zrcátko jeho vlastního auta, kterému nezatáhnul ruční brzdu.

Mít mého přítele i jako spolucestujícího stojí za to. Ví o tom své i jeho bratranec, který mu chtěl ukázat své zbrusu nové auto. Přítel nadšeně hupsnul na místo spolujezdce, ale bratranec ho rychle zpražil slovy: "Si mi právě rozsednul buchtu vod mámy, vole."

Nejčastější věty mého přítele za volantem

• (s povzdechem) "No jo, ženská..."
• (odmítavě) "No jo, děda, kterýmu měli sebrat řidičák už dávno. Je rád, že udrží moč než mu tam skočí zelená."
• (vědoucně) "No jo, Ústečák. To jsou nejhorší řidiči! I když… Plzeňáci jsou možná ještě horší."
• (vítězoslavně) "Přednost zprava, debile!"
• (vztekle) "Na co čekáš na Vánoce?!"
• (zoufale) "Ty lidi parkujou jak kreténi, fakt ale."
• (nevěřícně) "On jede na devadesátce osmdesát pět, no chápeš to?!"
• (na libovolné účastníky silničního provozu) "Tak už ale jeď! Pome, pome, pomeeeee!"
• (na přechodu pro chodce) "No tak ale jdi a nečum!"
• (zamyšleně) "Někdo řídí třeba 20 let a řídí pořád stejně blbě."
• (skoro už pláče) "Ty lidi se ten zip prostě nenaučí..."
• (nechápavě) "Některý lidi by potřebovali psychologické vyšetření, než je pustí za volant, zbroják taky nedají každýmu."

Možná máte pocit, že je můj druh poněkud nervní. Ráda bych podotkla, že řídí každý den po Praze a je skoro celou cestu hodný. Často si to ale zkazí při parkování. Pro svojí pravidelnou dávku emocí si tedy nechodím před televizi. Úplně mi stačí malinko se projet.

Jak říká přítelův otec (obdobný kliďas): "Já, kdybych měl milióny tak si koupím Hummera a budu ty lidi školit. Já bych je tu přednost zprava naučil!"

Pozn.: Za slovesem pome nenásleduje nic podobného jako např. Pome, pome, pronto va bene! Je to dětská zkratka kamaráda Dřívkáče, která znamená pojďme.