Tak kam letos…?

Nevím, jak pro vás, ale dovolená je pro mě někdy stresující skoro víc než odpočinková (viz článek Dovolená? Stres může začít!). Je to tak, jste za peníze nuceni opustit svůj bezpečný zaprděný brloh (pardon – přístav) a prožít nějaké to dobrodružství.

Dovolenou do zahraničí si poslední roky dopřáváme 2x-3x ročně. Jednu, kdy nejlépe na jaře a na podzim vyrážíme po vlastní ose na low-cost neboli nízkonákladovou cestu po Evropě autem přes Airbnb a druhou dražší letecky k moři nejlépe jako last minute. Oba druhy dovolených jsou opravdu rozdílné a tím pádem velmi kreativní ve způsobu, jak ve mě zažehnout stres, či nasrání.

Na low-costu, kde jste odkázáni na své kulinářské umění je velkým zážitkem vaření dopředu, a to několika litrů buřtguláše, zapékání desítek toastů, dělání kilogramů pomazánek a obalování řízků z celé drůbeží farmy. 

V Dánsku jsem jedla celý týden oschlé řízky (po vzoru filmu Slunce, seno, erotika) a pak jsem skromně usoudila, že strouhanku nemusím vidět alespoň do Vánoc. Udělala jsem řízků tolik, že jsme si jich pár přivezli zpět domů. Přítel mě však po návratu již mezi dveřmi odzbrojil dotazem, kdy je zase udělám, protože na ně má chuť. Když jsem překvapeně namítla, že jsme jich v posledních dnech spořádali tolik, že mi hrozí velice vzácná řízková averze, zklamaně odvětil: "No jo, ale teď by byly teplý!"

Na leteckých dovolených s cestovkou je o jídlo zpravidla postaráno. Hrozí však jiné hrůzy. Někdy lidské, někdy až nelidské. Kupříkladu přítelův syn měl tu smůlu, že si ho již v letadle vyhlédl prostorově výrazný muž ve středním věku, kterého jsme celkem záhy přejmenovali na Otěrače. Otěrač vyhledával co nejmenší prostory, kam cpal své nekonfekční upocené tělo, ať už to bylo v chodbičce v letadle, ve frontě u jídla a ano, i na zpáteční cestě. Syn z toho byl pobouřen, neboť sotva vstal, kde se vzalo, tu se vzalo, Otěračovo tělo se jako magnetem přisálo k jeho maličkosti. Abych Otěračovi nekřivdila, nemyslím si, že to dělal naschvál. Prostě nevědomky vytvářel silové pole, které způsobovalo, že se cpal úplně všude, úplně na všechno a úplně na všechny, přítelova syna nevyjímaje. Nejspíš byl přitahován jeho vybitou sociální baterií. Z Thajska si pamatuji ponejvíce: "Neee, už zase jdeee!"

Na Maltě nás všechny šokovala přítelova dcera. Na večeře jsme chodili do restaurace, která byla propojená s hotelem a léta předtím získala michelinské hvězdy (takže žádné oschlé řízky!). Musím uznat, že kvalita i výběr jídel byl opravdovým zážitkem. V přepočtu jedna večeře vycházela 1000 Kč na osobu. Bylo nás pět. V ceně bylo mezi nápoji i výborné víno. Dcera si zcela suverénně na největší bílý kulatý talíř dala nejdražší kousíček manga, jaký jsme doposud všichni spatřili s tím, že vlastně ani nemá hlad. Přítel se chytl stolu, nadechl se a vypustil ze sebe: "Děláš si srandu? Koukej se za ty prachy najíst pořádně!" Dcera obrátila oči v sloup a znuděně si k mangu přihodila kousek ananasu s tím, že v Thajsku byl stejně nejlepší a nalila si vodu. Jak jen skromné to dítě bylo. Vědět to, vzali jsme jí na Mácháč a koupili jí párek v rohlíku. Klidně i dva.

Víte, mě je asi jedno, kam příště pojedu, i když mám v plánu Řecko a příští rok Polsko nebo Saint-Tropez. Ono se stejně zase něco pěkného přihodí, ať už to bude kdekoli.