Story s Tommym pokračuje

Častým tématem mých článků a příběhů se v poslední době stal kocour Tommy. Musím uznat, že zcela právem, neboť život s ním skýtá mnohá potěšení. Někdy velká a jindy ještě větší.

Nesuďte knihu podle obalu. Tommy možná je ten nejšerednější tvor, kterého jste měli tu možnost vidět, ale je nutné upozornit na významnou diskrepanci mezi jeho zjevem a milou povahou. Přítel mu říká hubené tlustoprdě, protože je na něm sice vidět samá kůstka, ale vylajdané břicho připomínající vemínka má pomalu až na zem. K tomu připočtěte potkaní ocas, černé zuby a žlutozelené oči a nevíte, zda se díváte na kaloně nebo na něco horšího.

Kocour, který by mohl svou děsivou vizáží zastat šelmu z apokalypsy je totiž neuvěřitelně přátelský, mazlivý a jemný na dotek. Dokonce i ty nejrezistentnější odpůrci dotyků se nechali naším kocourem přesvědčit k mazlení. Já ho zasypávám polibky tak často, že již chápu, proč se říká samou láskou někoho sníst. Musím se vám teď k něčemu přiznat. Ano, našeho šeredu jsem párkrát i jemně kousla. Předl ale dál a vůbec se jemnému okusování nebránil. Naproti tomu hrátkám se psem se naoko brání. Občas provokuje hru i sám, přičemž připomíná tygra lovícího hyenu.

Náš kanadský kocour žijící v Čechách často avizuje, že má hlad jak polská výprava. Ve skutečnosti vyznává epikurejský způsob života plný požitků a slasti (jen samé paštičky a mazlení). Není to tedy jen ledajaký kocour, ale filozof. Žádným nedostatkem netrpí, ale zdá se, že o tom často přemítá.

Inteligenci našeho sphynxe také nutno zmínit. Jako téměř bezchlupý milovník tepla vyhledává vše, o co by se mohl ohřát. Za tímto účelem má ve své boudičce vyhřívací podušku. Teplota se reguluje ovladačem s časovačem. Kocour nejprve vsune pracku do boudy, aby zjistil, zda je vyhřátá. V případě, že není, sedne si k ovladači a druhou prackou do něj začne mlátit tak dlouho, dokud mu vyhřívání nezapneme. To vše samozřejmě za hlasitých projevů mňoukání, které po chvíli přerůstají v nasravší vřískání.

Pravdou je, že co Tommy přišel vlivem pokročilého věku o špičáky, ztratil maličko ze své důstojnosti, protože by ulovenou kořist mohl maximálně tak žužlat, ale lovecké instinkty má stále. Sem tam mu kouká z míst po zubech jazyk z tlamičky a ořte se mi o obličej tak, že jsem jak klouzek. Poté se vrhne na lov granulí a očekává kapsičky a paštičky.

Díky práci občas kocourově přízni i nepřízni uniknu. Nedávno jsem z ní ráno přišla a přítel mě rozhořčeně zpravoval: "Jediný, co ten kocour celej den dělá je, že žere a válí se! Každou chvíli po mě řve, buzeruje mě a čeká kdo s ním půjde do postele!" Posuďte sami, ale dle mého je to v podstatě normální život s chlapem…

Jak vidíte lásku můžete najít i za řevu pod slupkou ošklivé krásy.