Smysl života

Koho by nezajímal smysl života? Asi každý z nás se touto otázkou v některé fázi svého života zabýval. Také ve škole jsme toto téma řešili. Jedna spolužačka zkonstatovala, že pro někoho je smyslem života najít lék proti rakovině a pro jiného být dobrou mámou. Tenkrát mě napadlo, že kdybychom měli všichni krásné dětství a kvalitní základy, tak by třeba na světě ani žádná rakovina být nemusela.

Pro jinou spolužačku byla životní náplní pomoc druhým. To zní hezky, jistě to je záslužná činnost, ale nemyslím si, že ten, kdo svůj život neobětuje pro ostatní je zbytečný.

Spousta lidí také považuje za nejdůležitější rozmnožit se a mít potomstvo. Ani to nezní špatně, ale nedomnívám se, že zalidňování planety je skutečně to nejpodstatnější. Pravdou ale je, že pro každého je smyslem života něco jiného, což je pochopitelné, když jsme každý jiný.

I mě se vyučující zeptala, co považuji za smysl života. Tehdy v těch asi 21 letech moje odpověď zněla (tedy až poté, co jsem prodělala menší šok z toho, že jsem na takovou otázku tázána před celou posluchárnou): "Snažit se být lepším člověkem." Myslím si to i dnes. K čemu by to celoživotní pachtění se bylo, kdyby jen stačilo mít dům, práci, děti…

Co má pro mě smysl? Evoluce, vyvíjet se, posunovat se jako celek dál (výš). Ačkoli mě často rmoutí, že dnešní společnost se již dopředu nevyvíjí a dochází k jejímu úpadku, kterému jen zklamaně přihlížím s vědomím toho, že jako jednotlivci není v mé moci tomu zabránit.

A protože věřím, že jsou věci, které nás přesahují, a které jsou důležitější než ta všeobecná honba za penězi nebo nekonečným mládím, tak si říkám, že jediné, na čem skutečně záleží je být šťastný. Až tak jednoduché to je. Štěstí se prý spouští v hlavě, radost je zase prý záležitostí srdce. Tak to možná pozměním – důležité je mít v životě radost.

Co si řeknu na smrtelné posteli? Naučila jsem se všechno, co jsem mohla nebo měla? Jsem lepším člověkem, než když jsem sem přišla? Naučila jsem se rozumět lidem, sama sobě, jsem již moudrá, laskavá, chápající a tolerantní bez toho, abych ostatní posuzovala nebo kritizovala? Tak snad alespoň ta jedna věc se mi povede, aniž bych pokazila deset jiných.

Přestaňme se v životě schovávat sami před sebou a budujme pozitivní vztah k nám samotným. Někdo vlastní prázdnotu vyplňuje jídlem, zbytečnými nákupy nebo drby o nesmyslech. Jiný se schovává za práci nebo za péči o děti, které už to dávno nepotřebují. Někdo si sám nevystačí, nudí se a potřebuje k zaplnění vlastní prázdnoty společnost nebo vztah k někomu. To vám ale nikdo zvenčí saturovat nemá.

Na život máme celý život, tak ať to stojí za to. Ať nás těší každý den, kdy je hezké počasí, dobře jsme se vyspali a nic nás nebolí, nemáme z ničeho obavy, potkáme milého člověka, zasmějeme se a jsme chvíli v klidu.

Krásný rok 2026!