Šišky a Ježíšky

V obchodech se žije rychle. Snad jen v létě nám – spotřebitelům – dají na chvíli dovolenou na zotavenou ze všeho toho nekonečného utrácení. Však také obvykle žádné peníze ani nemáme, neb jsme utráceli za cestování.

Po krátkém letním nádechu se už na nás tlačí podzimní kolekce. Loni v srpnu nám vnucovali dýně. Letos jsem se na ně připravila, ale ejhle, zase přede mnou byli o krok napřed a dýně mě v jednom obchodě překvapily již na konci července (!). Loni jsem podlehla a zakoupila si krásný ubrus s dýněmi. Když jsem ho doma rozbalila zjistila jsem, že jsou to dvě utěrky. Nevadí.

Po návratu ze zářijové dovolené ovšem přišla opět změna. Zeptala jsem se přítele: "A co podzim?", odpověděl: "Ten byl snad v srpnu ne?" Všude už byly sobíci a jiné strašidelné ohavnosti, které měly sloužit k vánoční výzdobě. Kýčovití Santové by však svým zjevem mohli v pohodě děsit i na Halloweena, který se tam tloukl se vším dohromady.

Další událostí opakující se v září s železnou pravidelností je nával matek (nejen) v Tescu před zahájením školní výuky. Nejedno září jsem spatřila nějakou tu zmatenou matku, jak hledá seznam do školy, posléze pastelky, a nakonec i dítko samotné. Sama se ztratila někde mezi akcemi a výprodeji. S povděkem jsem si pomyslela, že toto už mám naštěstí za sebou (tedy ty pastelky, mezi regály se ztrácím dosud).

Sotva se oklepeme z kružítek, pravítek a halloweenských strašidýlek, zaútočí na nás Mikuláš včetně anděla a čerta. Kdo si pozorně rozbalí čokoládovou figurku možná objeví zajíce nebo tvarově indiferentní figurku. Do toho se přikutálí nějaký ten pomeranč a perník v akci a jedeme dál.

Sezóna vyvrcholí Vánocemi. To je ovšem kapitola sama pro sebe. Regály jsou narvané vším (ne)možným. Navalí na nás všechny ty šišky a Ježíšky, ve snaze utemovat nás cukrovím, svařákem a štolou za zvuků koled. To ještě podpoříme alkoholem na Silvestra a můžeme vstoupit do nového roku opět alkoholem nasátí, finančně vysátí s nějakým tím kilečkem navíc na zahřátí, a to navzdory všem novoročním předsevzetím.

Krátký, zato však intenzivní svátek je Valentýn. Kdo si nekoupí srdíčko je lásky vrah, a kdo ano, je komerční vůl. Vřelý, ale nevděčný Valentýnek se moc dlouho neohřeje a za chvíli jsou tu Velikonoce. Spousta hus, vajec, zajíců a zelených piv, které zbyly ještě od svatého Patrika se nám nabízí kde se dá.

Sotva stihneme všechny ty výzdoby vyměnit opět se dočkáme léta, kde nám ty vetešivé dýně, co se loni neprodaly opět vnucují. Narazila jsem zase na podzimní utěrky, a dokonce i na ubrus, který jsem si loni omylem nekoupila. Nekoupím si ho ani letos. Budu atmosféru skomírajícího léta nasávat s posledním Aperolem a prvním čajem, a to i bez ubrusu.

Nestihli jste si koupit nic tematického? Nevadí. Každý rok se to opakuje a někdy mám pocit, že snad čím dál rychleji. Vždy mě však rozčílí, když vidím v červenci na kolegovi v práci vánoční ponožky. Je mi pak jasné, že jeho manželka odjela na dovolenou, nemá mu kdo vyprat a musel sáhnout hodně hluboko do šuplíku.

Ono se ale není příliš čemu divit. Kdo to má pořád všechno stíhat? Aneb jak řekl přítel svojí mámě: "Víš, ono to letí tak rychle, že letošní Vánoce prakticky už byly…"