Sbohem léto, chybět mi nebudeš!

Dneškem začíná září, a i když podzim ještě oficiálně nezačal, chci se s vámi podělit o poslední příběh letošního léta a tím se s ním pomyslně rozloučit.

Ten den nezačal vůbec dobře. S přítelem jsme se špatně vyspali a ráno byli celí malátní z horka. Přítel si dal kávu, kterou zapomněl vypít, takže si udělal novou a tu zapomněl vypít opětovně. Skoro jsem se o něj začala bát. Káva je jeho vášní a hlavní motivací proč ráno vstát. Jelikož jí pije jen vroucí, musela jsem to vypít po něm. To způsobilo, že jsem začala mít zpupnou náladu a vytřeštěný zrak.

Měli jsme v plánu jet do Aquapalace užít si vedro na divoké řece a tobogánech, leč začala bouřka, a to se řeka zavírá. Tak jsme si zalezli doma a zůstali v útlumu. Sice jsem se chtěla svlažit, ale platit za to, že budu moknout ve venkovním baru v plavkách se mi nechtělo. To jsem si mohla dát něco doma zadarmo v pyžamu.

Po chvíli se ale vyčasilo a zase mi bylo líto strávit letní den doma, obzvlášť, když jsem nenašla jiný datum, který by se nám hodil. Tak jsme shodili pyžama a vyrazili.

Sice nebylo nejtepleji, ale celkem příjemně ano a divoká řeka byla skvělá jako vždycky. Kdo někdy v Aquapalace na divoké řece byl mi myslím může potvrdit, že se někdy zvrtává téměř v boj o život. Občas se tam v rychlosti díky mocném živlu vody střetnete s tolika lidskými těly, že jste rádi, když dorazíte do cíle v pořádku a netřímáte v ruce cizí orgán (pannám nedoporučuji).

Bylo tam tolik lidí, že pomalu nebylo kam šlápnout, což byl možná jeden z důvodů, proč přítel na mokrých schodech uklouznul tak nešikovně, až si zlomil prst na noze. Po vzoru přísloví důvěřuj, ale prověřuj jsem se rozhodla provést diagnostiku a na suspektní zlomeninu v nestřežený okamžik zkusmo šlápla. Reakce byla natolik autentická, že jsem jí uznala za věrohodnější než rentgen. To byl konec zábavy a jeli jsme domů. Takže nás vstup na původně celodenní křepčení po hodině a půl vyšel na 2598 Kč včetně DPH.

Nemuselo mi tedy být líto ztráty času, ale dát tolik peněz za zlomený prst mi přišlo přeci jen trochu moc. Najednou představa letního dne v pyžamu nepůsobila tak promarněně. Utěšovala jsem se jen tím, že se nestalo nic horšího a díky tomu, že má auto automatickou převodovku mohl přítel odřídit domů.

K tomu mohu jen říci – sbohem léto, chybět mi nebudeš!