Přijdu v šest

Dnešní historka bude sice krátká, ale výstižná. Odehrála se tak dávno, že navzdory tomu, že jsem těmto událostem byla svědkem, již si je nevybavuji. Ale považte - byla jsem tenkrát malé téměř bělovlasé pískle křepčící po plážích Řecka. Však už je to celých jedenatřicet let.

Tenkrát to bylo podobné jako dnes. Rodiče vyvezli svá dítka na dovolenou, ale tatínka brzy začala takto intenzivní přítomnost rodiny obtěžovat, takže se vydal sám na výlet do Athén. Tím pádem jsme s maminkou osiřely a šly se koupat.

Mamince tenkrát nebylo víc jak 29 let a ve svých plavkách ze sekáče dělala parádu tak daleko od domova, že jí ani nenapadlo, jaké nebezpečí mohou skýtat řecké pláže. Přistoupil k ní bez bázně a hany statný Řek, který naprosto bezostyšně navrhl schůzku v hotelovém pokoji. Moje počestná a notně šokovaná matka pravila (ačkoli ani jeden nemluvil řečí toho druhého, přesto domluva byla možná), že manžel přijde v osm a tím považovala věc za vyřešenou. Řek na to však naprosto v klidu opáčil, že to vůbec nevadí a klidně přijde v šest.

Asi vám nemusím dál popisovat, jak to dopadlo. Kdybych teď žila v Řecku a na orloj do Prahy se jezdila jen dívat coby turistka bylo by to jasné. Po této historce jsem mámě řekla: "Vidíš to, kde já mohla být! Vila v Řecku a nevlastní otec Adonis Papadakis (nebo tak nějak)!", "No, to určitě", odtušila suše moje matka na lehátku na naší zahradě v jižních Čechách. A bylo to.

A to prý ten Řek nevypadal vůbec špatně!

P. S. Řekla jsem mámě vtip, jestli ví, že až 69 % lidí si v jakémkoli textu najde nějakou nemravnost. Šokovaně mi odvětila: "Vážně? Tolik??" Ani se tátovi nedivím, že se jí nebál nechat s dětmi samotnou na pláži mezi Řeky. Taková ctnostná duše to je.