Praha

V Praze je blaze, ale draze. Tento názor jsem slyšela mnohokrát. Většinou to říkají lidé, kteří navštívili předražené turistické oblasti určené zahraničním návštěvníkům, kteří do Prahy přijeli utrácet své dolary, libry a eura. Přitom se stačí přesunout o pár kilometrů dál a cenově dostupných podniků rozhodně není málo.

Další častou fámou je, že Praha je samý beton, žádná příroda a lidé namyšlení. No nevím, naprostá většina lidí žijící v Praze je původně úplně odjinud. Rodilých Pražáků je v Praze menšina a dost z nich se také stěhuje jinam. Přírody si užívám víc než na malém městě díky rozlehlým několikakilometrovým parkům a díky cizincům a různorodosti obyvatel tu nikdo na nikoho nekouká závistivě jako na vesnici. Každému je totiž úplně fuk, co máte na sobě, nikdo vám nekouká do talíře a všem jste v podstatě docela (příjemně) ukradení. Když jsem jela skoro poprvé metrem, rozhlížela jsem se okolo, a když jsem viděla ty kreace, co někteří měli na sobě, zeptala jsem se své sestry, zda jsou tady (v Praze) všichni tak divný. Potvrdila mi to slovy: "Jo, ale na to si zvykneš." A měla pravdu. Když dnes vyjedu mimo Prahu působím mnohdy divně spíš já.

Platy jsou tu super, nájmy jako všude (i na malých městech už je to drahota), potraviny a oblečení jsou tu levnější a větší výběr. Holt větší konkurence. Hypotéky, jó to už je jiná. Pokud nemáte bohatou umírající tetičku v Americe, nejste bohatý cizinec nebo nepatříte mezi horních deset tisíc, možná v podnájmu zůstanete i navždy. Ceny hypoték totiž skutečně odporují dobrým mravům. Za co byste měli na vesnici vilu, tady zaplatíte za garáž nebo shnilou garsonku. Večer se tu nechodí spát se slepicemi a nemusíte se bát, že si po práci nebudete moci něco vyzvednout na poště. Na mnoha místech je zkrátka otevřeno dlouho.

Pár rozdílů mezi Pražáky rodilými a nerodilými jsem zaznamenala celkem hbitě, a to i bez kontroly občanského průkazu. Většina rodilých nazývají I.P. Pavlova Pavlák. Nerodáci říkají častěji Ípák. Rodáci obvykle v pátek večer odjedou, nebo doslova z Prahy utečou nejlépe na celý víkend a nejlépe co nejdále. Nebo si to alespoň toužebně přejí.

Nerodáci si chtějí užít město, kluby a místa, která znají z vyprávění svých cool kámošů a chtějí si je užít ve svém nejlepším značkovém oblečení. To, aby všichni viděli, že to nejsou žádní vidláci. Pražák to má v teplácích na háku. Ví svý. Ví, že dopředu neví nic a tak si na divoké večery vezme všední hadry, které mu někdo polije, propálí, zválí nebo jinak zničí. Památky, kterými jsme ve světě proslulí rodáci několik let ani neviděli, protože turisty a všechna ta frekventovaná místa nesnáší.

Pražáka rozhodně poznáte za volantem. Žádné nesmělé popojíždění. Na zelenou jsou již v křižovatce, troubí ostošest, ale v neznačené křižovatce jsou bezradní. Jako je pro řidiče z maloměsta složité jezdit mezi tramvajemi, je pro Pražáky přednost zprava velká neznámá. Zato znají všemožné zkratky a mnohdy přechytračí i navigaci. Nerodáci oddělují Prahu a ostatní města. Pražáci oddělují Prahu a centrum, což je pro ně Praha 1 a 2 (možná ještě tak 3) a ostatní jsou už jen nějaké vzdálené přidružené části.

Mýtus, jménem zima obchází Prahu již několik let. Starousedlíci mi potvrdili, že jí neviděli, necítili a prakticky nezažili desítky let. Pokud si Pražáci přece jen mají šlápnout do bílého, vytahují boty traktory a kozačky nad kolena. Obvykle o tom hbitě informují na většině sociálních sítí.

Pokud jste byli v Praze naposledy na školním výletě, kde vám ukázali orloj a Karlův most, vězte, že o tom život v Praze není. Nechte se provést někým, kdo zde žije již déle a zná místa, která jsou stranou zájmu většiny, ale o to víc stojí za vidění. Kde se dá dobře a cenově dostupně občerstvit, pokochat se krajinou a nasávat zdejší atmosféru.

Ať máte na Prahu jakýkoli názor, dala bych jí šanci. Je to opravdu nádherné kulturní, historické město s obrovskou krásnou duší. Její ruch může unavit, ale i nabít. Rozhodně jsem pyšná na to, že právě toto město nás reprezentuje ve světě.