Nuda...

...nemusí být jen v Brně. Z nudy lidé dělají občas hrozné věci. Když jsem byla malá a máma mě náhodou přistihla při hříchu poflakování se, měla jsem stejný pocit jako bych něco provedla. Okamžitě se začala rozhlížet, jakou práci by mi vrazila do ruky a tím mě z šedých vod nudy obětavě zachránila. Nudit se však dá nejen při nicnedělání, ale docela dobře i při činnosti, která vás prostě a jenom nebaví. A utírat nádobí mě moc nebavilo.

Pokaždé, když se máma dozvěděla o tom, že někdo provedl nějakou zhůvěřilost, jejím receptem byla lopata. A to buď do ruky, anebo dostat jí po čuni (tzn. po obličeji). Prý si takto každý rozmyslí, jestli se nadále nudit, nebo jít dělat něco užitečného a tím pádem nemít čas zabývat se hloupostmi.

Ve svých dětských letech jsem se příliš nenudila díky různým experimentům, které jsem prováděla. V televizi jsem např. viděla kouzelníka, který nějaké dámě na pódiu ustříhl vlasy. Ty se pak nějakým záhadným kouzlem na hlavě účinkující opět objevily. Následovala jsem tedy příkladu z televize a chopila se tupých kulatých dětských nůžtiček. K mému překvapení mi však ustřižené vlasy nedorostly! Vlastně ano, ale až po několika měsících, nikoli po několika minutách, jako to slibovali v televizi. Tehdy jsem poprvé pojala podezření, že ne vše, co se říká v televizi, musí být nutně pravda. Problém, co s přebytkem vlasů jsem jednoduše vyřešila tak, že jsem je hodila za rohový gauč k mámině podprsence a různým jiným věcem, které se mi nehodily, protože jsem nevěděla k čemu jsou.

Jednou jsem z nudy chtěla tátovi pomoci k čistějšímu autu. Snažila jsem se ho tedy vyleštit rejžákem, který jsme používali na drbání našeho pašíka. No, potom, co se táta dozvěděl, co se stalo s jeho metalízou, málem na zabíjačku i došlo.

Ráda bych zde přispěla nějakou moudrou radou nebo receptem, jak zahnat nudu. Nic konkrétního ale doporučit nemohu. Někdy nuda vychází zvenčí kvůli malému množství podnětů a někdy zevnitř z důvodu špatné nálady.

Když už se začnu nudit, užívám si to. Pocit, že po mě nikdo nic nechce mi ke štěstí docela dobře stačí. Zvlášť když si představím, že další den jdu zase do práce. Smysluplná činnost tedy není na škodu. Pokud opravdu nemám do čeho píchnout, do mé rozmrzelé mysli se vkrade vzpomínka na lopatu a je zase po nudě...